Hovory k sobě přehled
Marcus Aurelius
Hovory k sobě jsou jeho jediným, zato nesmírně významným spisem a patří mezi skvosty kulturního dědictví antiky. Jedná se o netradiční formu aforistických zápisků, které si císař pořizoval příležitostně kdekoli, a tak se nám naskýtá zajímavý náhled do myšlení tohoto velkého člověka, který bývá právem nazýván jako „filozof na trůně“. Marcus Aurelius byl oddán své filozofii, a proto pohlížel na svá neštěstí jako na prověrku osudu, v níž lidé prokáží svou vnitřní sílu tím, jak svůj osud dokáží přijmout a jak se s ním vyrovnají.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 1948 , Toužimský & MoravecOriginální název:
Ta eis heauton
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hovory k sobě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (89)
Ze všech učení, či náboženství se mi stoicismus zamlouvá asi nejvíc a je prostě udivující nakolik byli před stovkami let před námi lidé moudří, vyspělí a ctnostní. V době válek, zrad, veřejného lynčování a vládních tahanic na sebe lidé dbali, nebyli roztěkaní jako v dnešní době, kdy se lidé bojí vzít telefon s cizím číslem. Mě více než tento sborník oslovují jednotlivé citáty, které je potřeba si sepisovat a ony člověku vždy pomohou, když se mu stáhne žaludek. Záměrně jsem si knihu přečetl teď když mi začíná HPP v RegioJetu, kde to prostě někdy o nervy bude, jak s lidmi, tak se zpožděním, nebo jen vlak sebou může hodit doslova kdykoliv. Považuji to tedy za velmi ostrý test mé odolnosti a doufám, že obstojím.
Jedna z mnoha silných pasáží:
"Stoikové zavrhují všechna prudká duševní hnutí jako hněv, bázeň, smutek, neboť to vše jsou nemoci duše, ale právě tak - na rozdíl od křesťanské etiky - odmítají lítost a soucit. Znají toliko přirozenou náklonnost, vřelou lásku k bližnímu a stud. Poněvadž ctnost je stoikům totožná se štěstím, je stoický mudrc šťasten ze všech okolností: je svoboden i v otroctví, je bohat i v nouzi, je král, i když ho nikdo neposlouchá, kdežto to, jimž ctnost není jediným dobrem a konečným cílem života, jsou otroci, žebráci, ubožáci, neboť pohledávají šťěstí ve věcech vnějších"
aneb žít i zemřít se musí s grácií.)
Přečetl jsem tuhle knihu dosti zbrkle což asi nebylo správné. Častokrát jsem nějaký citát nepochopil ale možná jsem se pouze dost nesnažil jej pochopit. Některé části byly, ale opravdu skvostné a hlavně pravdivé. Například kniha osm se mi velmi líbila.
Po letech až budu vyzrálejší se k ní nejspíše vrátím.
76%
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (5)
„A hleď si osvojit jasnou mysl a nezávislost jak na pomoci vnější, tak i na onom klidu, který by ti mohli zajistit jiní. Stůj sám zpříma, nikoli zpřimován.“
„Kdyby ti některý z bohů oznámil: Zítra nebo nejpozději pozítří zemřeš, pak bys asi nepokládal za zvláštní výhodu zemřít spíše pozítří než zítra - ledaže bys byl svrchovaný zbabělec; neboť jak velký je tu rozdíl? Právě tak tedy nepokládej za zvláštní výhodu zemřít raději po mnoha letech než zítra.“
„Buď jak skalní útes, o nějž se láme vlna za vlnou: ale útes nepovoluje a bouře vod kolkolem usíná...Napříště tedy nezapomínej se řídit při všem, co tě navádí k zármutku, touto zásadou: Tohle není neštěstí, ba naopak, je štěstí, že to snáším statečně!“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Hovory k sobě v seznamech
v Právě čtených | 79x |
v Přečtených | 749x |
ve Čtenářské výzvě | 46x |
v Doporučených | 83x |
v Knihotéce | 364x |
v Chystám se číst | 568x |
v Chci si koupit | 215x |
v dalších seznamech | 11x |
Štítky knihy
antika starověk morálka Marcus Aurelius, císař, 121-180 starověká filozofie stoicismus
Autorovy další knížky
1999 | Hovory k sobě |
1973 | O vlastním osudu |
1908 | Myšlenky císaře Marka Aurelia |
2020 | Po Athénách: Výbor z Attických nocí a z listů Marku Frontonovi |
Marcus Aurelius.....už před lety jsem se zamilovala do tohohle císaře ( jestli busty nelžou, byl to i velmi krásný muž).
Nebudu zde mluvit o jeho životě, skutcích a filozofii, kterou se celý život řídil.
Všem mohu jen doporučit, aby si jeho životopis přečetli dřív, než se ponoří do Hovorů.
Můžeme si jen představovat do jaké míry by se tomuto císaři podařilo změnit chod a společnost Římské říše , kdyby k tomu měl podmínky.
Ale neměl.
Musel stále válčit ,čelit obrovské epidemii, která zabíjela obyvatelstvo i vojáky bránící hranice, zodpovídat za správu celé říše, nedostatku financí....
Jedinou skvrnou na jeho čistém štítu je přehlížení pronásledování křesťanů.
On sám nikdy trestání křesťanů nenařídil, dokonce musel potlačovat povstáni proti křesťanům v mnoha provinciích říše.
Jednoduše: Když došly peníze na placení gladiátorů a lid se chtěl bavit, v arénách končili hrozným a hrůzným způsobem svůj život zločinci a křesťané, považováni tehdejší společností také za zločince.
Za jásání davů, ach jo.
Hovory k sobě vnímám jako deník, který si psal během válečných výprav, aby unikl na chvíli z mnohdy jistě hrozné reality, aby dodal sám sobě odvahu a sílu potřebnou ke zvládnutí břímě vládnutí.
Nebudu zde citovat jednotlivé útržky, přečtěte si celé Hovory k sobě. I my se musíme dnes a právě dnes vypořádávat s krutostí lidí, epidemiemi a dopady války.
Třeba vás myšlenky Marca Aurelia přivedou na správnou cestu, jak se s nepřízní osudu vyrovnat.
Podle mého názoru by svět byl dnes daleko lepším místem k životu, kdyby se stoicismus stal po celá následující staletí filozofií vštěpovanou dalším generacím.