Hraničářka přehled
Kristýna Řeháková
Jako malá si ráda hrála na schovávanou. Měla dojem, že co je ukryté, neexistuje. A vydrželo jí to až do dospělosti. Naučila se ukrývat před světem i před sebou samotnou. Bolest a trauma se staly jejími neviditelnými společníky. Třicet let žila zdánlivě normální život. Práce, rodina – vše na první pohled v pořádku. Uvnitř ní se ale odehrával neustálý boj. A ten jednou začal být neúnosný... Cesta k diagnostikování hraniční poruchy osobnosti trvala rok. Cesta k uzdravení a k životu, který si skutečně přeje, bude trvat mnohem déle. Syrová zpověď ženy, která se nebojí odkrýt i ty nejtemnější stránky života s diagnózou hraniční poruchy osobnosti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hraničářka. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Toto je zpověď ženy, která má diagnostikovanou hraniční poruchu osobnosti. Jaké to je žít s takovou nemocí a jaká cesta vedla k tomu, než ji správně stanovili diagnózu. Otevřená a syrová zpověď, která nám ukáže i hodně temné stránky života.
Mám ráda knihy podle skutečných událostí, z lékařského prostředí a od českých autorů. Tato kniha byla tak jasnou volbou, že si ji potřebuji přečíst. A jaká byla? Skvělá, ale hodně bolavá.
Hned od začátku to bylo smutné čtení, navíc, když jsem si v příběhu autorky představila někoho ze svého okolí, protože takové věci se mohou stát skutečně každému z nás, bylo mi opravdu úzko.
Celý příběh je velmi osobní, intimní, otevřený. Je tu cítit ta bezmoc, když člověk neví, co se sebou a mnohdy mu nemohou pomoci ani lékaři.
Díky takovýmto knihám můžeme nahlédnout do duše a mysli těch, kteří trpí nějakou psychickou nemocí a můžeme si udělat skutečný obrázek o tom, jak je těžké a nepředstavitelné s takovou nemocí bojovat.
Silný příběh o silné ženě.
Po přečtení knihy Život na houpačce, kde jsme sledovali kratší vyprávění vícero lidí, kteří se s hraniční poruchou osobnosti setkali ať už u sebe nebo u svých blízkých, jsem o tomto onemocnění už něco věděla. Díky upřímnému vyprávění Kristýny Řehákové však máme možnost proniknout do života s HPO mnohem hlouběji. Kristýna totiž žila 30 let bez diagnózy, ačkoli vždy věděla, že s ní není něco v pořádku v porovnání s ostatními. Cesta k léčbě však byla obtížná a trnitá a než došla do bodu, kde je nyní, vedla přes sebepoškozování, pokus o sebevraždu a následné náročné hospitalizace v psychiatrické léčebně. O všem hovoří autorka velmi otevřeně, upřímně a navíc nesmírně poutavě. Přesto bych však uvítala, kdyby bylo věnováno více prostoru také autorčině rodinnému životu, neboť je matkou dvou synů a má přítele, což je pro člověka s takovou diagnózou nesmírně náročně. Kristýna se však nevzdává a přestože žije uvězněná v mysli, kterou může rozhodit každá maličkost, a ne vždy uspěje, dále bojuje. Není to jen kniha o životě s HPO, která podává další cennou osvětu v této problematice, je to také kniha o hledání sebe sama a o tom, jak důležité je se po pádu vždy zase zvednout, i když se to zdá nemožné. Kristýna se totiž na rozdíl od nás musí zvedat mnohem častěji a fakt, že to dokáže, je velmi inspirativní.
Související novinky (1)
Zákon krále Aurory, Jedno temné okno a další knižní novinky (45. týden)
04.11.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hraničářka v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 9x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 32x |
| v Chci si koupit | 8x |
Hraničářka
Kristýna nám vypráví svůj osobní příběh s hraniční poruchou osobnosti, kterou ji diagnostikovali až ve třiceti letech.
Vnitřně se cítila často prázdně. Chtěla se všem zavděčit. Neměla ráda sebe a tak si myslela, že nikdo nemůže mít rád ji. Nálady se ji střídali nahoru a dolů a často si ulevovala na dětech. Došlo to tak daleko, že se pokusila o sebevraždu a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně - a ne jednou. Až tehdy ji řekli, co jí vlastně je.
Kristýna se odhalila až na dřeň. Její zpověď je bez příkras a pro mě to bylo místy těžké čtení. Vůbec si neumím představit, co prožívala a jak jí bylo. Kolikrát jsem s Kristýnou prožívala bezmoc a zoufalství. Je to neskutečně silná žena, která zažila nejeden pád, ale vždycky se dokázala zvednout a jít dál - a to hlavně kvůli svým synům.
Autorka nám ukazuje, že člověk s touto poruchou vidí buď černě nebo bíle, nic mezi tím, a žije z extrému do extrému. Příběh je o to víc silnější, že je skutečný.
Klobouk dolů, že Kristýna dovolila veřejnosti nahlédnout do jejího života. Oceňuji, že takové knihy vycházejí.