• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Hraničářka - Kristýna Řeháková

Jako malá si ráda hrála na schovávanou. Měla dojem, že co je ukryté, neexistuje. A vydrželo jí to až do dospělosti. Naučila se ukrývat před světem i před sebou ... detail knihy

Nové komentáře u knih Kristýna Řeháková

Hraničářka

„Kristýna nám vypráví svůj osobní příběh s hraniční poruchou osobnosti, kterou ji diagnostikovali až ve třiceti letech. Vnitřně se cítila často prázdně. Chtěla se všem zavděčit. Neměla ráda sebe a tak si myslela, že nikdo nemůže mít rád ji. Nálady se ji střídali nahoru a dolů a často si ulevovala na dětech. Došlo to tak daleko, že se pokusila o sebevraždu a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně - a ne jednou. Až tehdy ji řekli, co jí vlastně je. Kristýna se odhalila až na dřeň. Její zpověď je bez příkras a pro mě to bylo místy těžké čtení. Vůbec si neumím představit, co prožívala a jak jí bylo. Kolikrát jsem s Kristýnou prožívala bezmoc a zoufalství. Je to neskutečně silná žena, která zažila nejeden pád, ale vždycky se dokázala zvednout a jít dál - a to hlavně kvůli svým synům. Autorka nám ukazuje, že člověk s touto poruchou vidí buď černě nebo bíle, nic mezi tím, a žije z extrému do extrému. Příběh je o to víc silnější, že je skutečný. Klobouk dolů, že Kristýna dovolila veřejnosti nahlédnout do jejího života. Oceňuji, že takové knihy vycházejí.“... celý text
— hanka_reading

---

Hraničářka

„Toto je zpověď ženy, která má diagnostikovanou hraniční poruchu osobnosti. Jaké to je žít s takovou nemocí a jaká cesta vedla k tomu, než ji správně stanovili diagnózu. Otevřená a syrová zpověď, která nám ukáže i hodně temné stránky života. Mám ráda knihy podle skutečných událostí, z lékařského prostředí a od českých autorů. Tato kniha byla tak jasnou volbou, že si ji potřebuji přečíst. A jaká byla? Skvělá, ale hodně bolavá. Hned od začátku to bylo smutné čtení, navíc, když jsem si v příběhu autorky představila někoho ze svého okolí, protože takové věci se mohou stát skutečně každému z nás, bylo mi opravdu úzko. Celý příběh je velmi osobní, intimní, otevřený. Je tu cítit ta bezmoc, když člověk neví, co se sebou a mnohdy mu nemohou pomoci ani lékaři. Díky takovýmto knihám můžeme nahlédnout do duše a mysli těch, kteří trpí nějakou psychickou nemocí a můžeme si udělat skutečný obrázek o tom, jak je těžké a nepředstavitelné s takovou nemocí bojovat. Silný příběh o silné ženě.“... celý text
— eva3992

---

Hraničářka

„Po přečtení knihy Život na houpačce, kde jsme sledovali kratší vyprávění vícero lidí, kteří se s hraniční poruchou osobnosti setkali ať už u sebe nebo u svých blízkých, jsem o tomto onemocnění už něco věděla. Díky upřímnému vyprávění Kristýny Řehákové však máme možnost proniknout do života s HPO mnohem hlouběji. Kristýna totiž žila 30 let bez diagnózy, ačkoli vždy věděla, že s ní není něco v pořádku v porovnání s ostatními. Cesta k léčbě však byla obtížná a trnitá a než došla do bodu, kde je nyní, vedla přes sebepoškozování, pokus o sebevraždu a následné náročné hospitalizace v psychiatrické léčebně. O všem hovoří autorka velmi otevřeně, upřímně a navíc nesmírně poutavě. Přesto bych však uvítala, kdyby bylo věnováno více prostoru také autorčině rodinnému životu, neboť je matkou dvou synů a má přítele, což je pro člověka s takovou diagnózou nesmírně náročně. Kristýna se však nevzdává a přestože žije uvězněná v mysli, kterou může rozhodit každá maličkost, a ne vždy uspěje, dále bojuje. Není to jen kniha o životě s HPO, která podává další cennou osvětu v této problematice, je to také kniha o hledání sebe sama a o tom, jak důležité je se po pádu vždy zase zvednout, i když se to zdá nemožné. Kristýna se totiž na rozdíl od nás musí zvedat mnohem častěji a fakt, že to dokáže, je velmi inspirativní.“... celý text
— Lejčís

---

---

Hraničářka

„Nestává se moc často, že by mě u knihy zaujal její název. Většinou je to totiž právě obálka nebo anotace knihy, které mě natolik upoutají, že si knihu nakonec i přečtu. Tentokrát mě ale fascinoval název - Hraničářka. Až během čtení jsem se dozvěděla, že hraničářka poukazuje na hraniční poruchu osobnosti. Tedy na onemocnění, o kterém jsem do této doby pouze slýchávala, ale absolutně netušila, co vlastně znamená. A kolik bolesti se za touto poruchou skrývá. Kristýna nás provádí svou nemocí od samotného dětství. Velmi otevřeně vypráví o sebepoškozování, nejistotě, ale i o nedostatku pochopení. Ačkoliv do dospělosti nemá žádnou diagnózu, sama v sobě tuší, že je něco špatně. Stále se jí střídají nálady, a svádí boj i v běžných denních činnostech. I změna počasí ji dokáže ovlivnit náladu. Sama pro sebe je největším nepřítelem. Diagnostika hraniční poruchy osobnosti pro ni není snadná. Je hospitalizována a bojuje každý den. Jako čtenáři jsme svědky této její nelehké cesty. Kniha se mi nečetla lehce. Osud Kristýny na mě velmi dolehl. Nedokážu si představit, jak těžká musela být celá její cesta. O to víc jsem ale ráda, že podobné knihy vycházejí. Donutí nás k zamyšlení, většímu pochopení a také k šíření osvěty ohledně tohoto onemocnění.“... celý text
— Jane2016

---

Hraničářka

„Kristýna Řeháková je hraničářka. Říkáte si, co to je za divný výraz? Hraničářka znamená, že má diagnostikovanou Hraniční poruchu osobnosti, zkráceně HPO. Kristýna se nám díky vyprávění v knize snaží přiblížit život s touto nemocí. A že je to pořádně turbulentní… Kristýna je mámou dvou dětí, která žila třicet let bez jakékoli diagnózy. Sama ale věděla, že není něco v pořádku. Je výbušná, ale i klidná. Je hodná, ale i zlá. Emoce má denně jako na houpačce. Dokáže ji rozhodit naprostá maličkost a ve svém nitru denně bojuje sama se sebou. Ví, že lidem kolem sebe dokáže verbálně velice ublížit, bohužel ústa občas předběhnou mozek. Autorka ví, jak sama se sebou pracovat, ale cesta ke správné diagnóze byla trnitá. Po sebevražedném pokusu skončila v psychiatrické léčebně, kde zjistila, že se dokáže zrelaxovat, věnovat se terapiím a poznávat své nitro. Jenže venku, venku to bylo mnohem náročnější. Má přítele a dva syny. Pravda, toho mladšího má v péči otec, ale přesto chtěla být skvělou matkou. Jenže to moc dobře nejde v ruku v ruce s HPO. Navíc její přítel jí není tou oporou, kterou by potřebovala. Kristýna popisuje svůj život s HPO velice upřímně. Uvědomuje si, že partnerský, ale i rodičovský život s její diagnózou není vůbec snadný. Hraničáři totiž trpí emočními výkyvy, navazují komplikované vztahy, utápějí se ve vlastním žalu a pocitů méněcennosti. Když jsem měla přečtenou asi třetinu, říkala jsem si, že nevědět, že má Kristýna HPO, řeknu, že to je příšerná hysterka strhávající pozornost na sebe. Proto, nesuďme lidi dřív, než je poznáme. Kniha je takovým autorčiným deníčkem. Je napsané velice poutavě a čtivě. Rozhodně budete mít chuť si při čtení ještě googlit další informace. Chyběl mi v ní ale bližší popis vztahu se syny. Hodně se věnovala popisům aktivit v psychiatrické léčebně. Na moje gusto až moc podrobně a víc bych uvítala rodinné záležitosti. Ve výsledku jsem ale s příběhem velice spokojená a díky autorce vím o HPO zase o něco víc a za to jí moc děkuji.“... celý text
— Ctenar1202