Hranice přehled

31.12.2023

Další skvělá kniha Dalibora Váchy z období druhé světové války. Tak trochu jsem myslel že právě karpatsko - dukelská operace bude zabírat více prostoru v knížce, případně že se bude část děje odehrávat i na slovenském území. Bohužel knížka končí u hraničního kamene na polsko - slovenské hranici.

22.10.2023

Tak, jak na to? Už vím, tak takhle rozhodně ne. Jsem velkým fanouškem všeho, co se týká druhé světové. I z toho důvodu jsem se těšil na tuhle knihu. Červenobílá nebyla nějaká hitparáda, ale číst se to dalo.
Tohle je jiný kafe...Vácha nemá rád Rusy a je to dost v textu znát. V knize jsou to ty největší trubky, alkoholici, hrubiáni a sexuální násilnici. Vzhledem k tomu, že pouze dva z pěti vojáků Rudé armády byli původem z Ruska se obávám, že Vácha asi národnosti SSSR dost nerozlišuje.
Všichni vojáci čsl. brigády nesnáší komunisty a jsou to všechno výhradně antikomunisté.
Jsem v půlce knihy a už mám za sebou víc sexuálních scén než byly ve všech dílech Emanuely. Mám neblahý pocit, že Vácha (i vzhledem k tomu jak vypadá) trpí nějakou sexuální úchylkou nebo drží, několik desetiletí, nedobrovolný celibát. Všechny příslušnice čsl. zahraničního vojska v SSSR byly sprosté jak dlaždičky, neustále roztahovaly nohy a nenáviděly své nadřízené. Pekař se ve své Knize o Kosti zmiňuje o poznámce, kterou učinil Černín poté, když si přečetl, že jeho příbuzná se zřejmě zamilovala do vojáka z posádky. Ten napsal, že jí svrbí kep, tak to si přesně Vácha myslí o všech našich zdravotnicích a o našich vojandách, které sloužily jako obsluhy flaků.
Sochor byl sadistický maniak a Svoboda chtěl, jen kvůli svému renomé, nechat pozabíjet všechny své vojáky. Se Svobodou má autor vůbec velký problém, mám za sebou spoustu vzpomínek veteránů z východní fronty a nikde jsem nenarazil na takovou kritiku Svobody. Ba naopak například Sacher se velmi negativně vyjadřoval o Kratochvílovi, který byl Sověty zbaven velení. Stejně tak nebyl vojáky příliš pozitivně vnímán ani Klapálek, který je v knize tak velmi vyjevený ze Svobodova chování.
Celkem mne zaráží, že autor čerpal jen z pěti knih o našich jednotkách na východě. Používání takových archaismů jako ručnice nebo strojní puška, bych spíše očekával od Rudolfa Medka než od spisovatele z 21.století.
Nikde ani náznak entuziasmu, který pro mnoho vojáků byl tak vlastní, patriotismu, jen neustálý pesimismus a odsudky vlastního velení. Doporučuji paměti od Buršíka, knihu o Sochorovi nebo Apokalypsu v Karpatech a další díly od K. Richtera...ale tohle, tohle je neskutečná bída.