Hranice stínu přehled

24.06.2024

Čepova próza plyne jen zdánlivě velmi poklidně, pod povrchem krátké knižní anotace se však skrývá román, který jde hlouběji. Prokop Randa hledá podstatu svého bytí, jak silné je toto téma v životě každého ještě neotupeného člověka. Čep je těžko zařaditelný spisovatel, ač by ho někteří možná rádi řadili do proudu ruralistů, existencionalistů či ke katolické duchovní literatuře. Je od všeho trochu, ale ze všeho nejvíc vyznívá jeho katolické zařazení, chápeme-li správně katolictví jako všeobecenství, tj. jako spisovatel je tu pro všechny čtenáře, tápající, hledající i věřící. Rozevírá náruč svého umění, vydává ho všanc každému čtenáři, někteří ho minou bez povšimnutí, jiní zaznamenají a odvrhnou tvář a zase jiní se k Čepovým textům budou vracet jako k něčemu, co tu bylo jenom jednou a jedinečně.

„Teprve octnou-li se lidské vztahy v jisté oblasti, v oblasti zájmu zcela nezištného, není už rozloučení.“ (s. 55)
„Páter Martin zůstvával kliden. Kolikrát už tohle slyšel! A on sám, jeho vlastní život... Člověk by se ztratil sám sobě, kdyby neudělal přítrž těmto malicherným pochybnostem. Někdy nezbývá než vrhnout se k zemi jako kus hadru a vydat se Mu beze slova na milost a nemilost. Lidé si dovedou zbryndat svůj život, že by sami od sebe nejraději utekli.“ (s. 86)
„Jeho duchovní osud se může naplnit tu jako tam, a jsme-li v podstatě povoláni k hrdinství, je k němu všude příležitost.“ (s. 144)

02.03.2024

Příběh na mě působil depresivně.