Hraniční porucha osobnosti a její léčba přehled

31.03.2024

Odborná literatura. Některé věci se opakují, ale pro přehlednost je to možná lepší. Kniha je pravidelně prokládána ukázkami a příběhy, ale opět vylíčenými krátce, stroze a bez emocí. Kromě hraniční poruchy kniha rozebírá také mnohé podobné poruchy nebo odlišné s podobnými projevy. V knize jsou velké rozdíly ve složitosti kapitol. Hodně věcí je jednoduše vysvětlených, ale sem tam se objeví i nějaká hodně složitá kapitola. Kniha obsahuje opravdu velmi detailní rozbor. Nejrůznější typy diagnostiky, vtah k typu osobnosti, různé typy léčby, mnoho konkrétních případů chování, popis rozdílů v mozku, evoluční psychologii a mnohé další. Popisy terapií jsou někdy příliš nejednoznačné, ale to je všude – možná pro to, že věci jsou tak složité, že nic být jednoznačné nemůže. I tak by se ale hodilo více příkladů správných postupů (většina příkladů ukazuje postupy špatné).

hraniční porucha
- neschopnost odložit počáteční impulz
- vede k selhávání a k nízkému sebehodnocení, impulzivita přímo nesouvisí s inteligencí ale spíše s tím, že v afektu člověka jeho inteligence nedokáže zklidnit (což ale lze při správné léčbě částečně natrénovat)
- případné násilí nebo nenávist může směřovat buď hlavně proti ostatním (impulzivní typ) nebo hlavně proti sobě (hraniční typ), násilí proti sobě může být při tom nejen přímým důsledkem impulzu, ale také důsledkem potřeby přehlušit jiné pocity a jiné impulzy.
- časté jsou pocity prázdnoty, které jsou ale i u jiných poruch
- často myslí více na ostatní než na sebe a umí být velmi obětaví – neomezuje je v tom tolik logika, spoléhají se více na emoce; ovšem také mohou mít přehnané nároky na svoje okolí, hlavně na pozornost, a pokud nejsou splněny, mohou mít pocity naprostého zmaru, zoufalství a výbuchy vzteku. Někdy se u této poruchy vyskytuje manipulace, ale opět motivovaná nevyrovnanými emocemi, někdy i nevědomá (na rozdíl od psychopatické manipulace). Ve vztazích potřebují častou pozitivní zpětnou vazbu, jinak mají sklon si to vykládat jako nepřátelství. Fungují blízko principu „všechno nebo nic“.

Rozdíly v mozku:
- menší hypokampus, amygdaly, přední gyrus cinguli,
- hyperaktivní limbické struktury, jejich vyšší reakce na emocionální podněty (například pohled na tvář vyjadřující emoce)
- abnormality v objemech a integritě bílé hmoty a konektivitě frontálních a libických regionů
- selhávají tedy ty části mozku, které emoce kontrolují (orbitální frontální kůra a přední gyrus cinguli) a ty, které emoce povzbuzují jsou hyperaktivní

Problém s tímto popisem ovšem je, že podobné odchylky v mozku vykazují i další poruchy, například depresivní porucha. Hodně věcí tedy ještě není možné rozlišit.

12.01.2021

Kniha, která není určená pacientům (jak je zdůrazněno v jejím úvodu), takže pssst, já nic nečetla. Ale zajímavé, velmi zajímavé. Dozvíme se, jak těžké je s námi pracovat a nás "přijímat". Osvětlilo mi to, proč se ke mně jedna začínající doktorka chovala tak divně :-) A přitom podle knihy už ani téměř nespadám do té kategorie. Pro mě každopádně bylo užitečné to přečíst. Jinak nemám co dodat ke komentáři hu_87 :-)