Hry a slzy přehled

Výbor z povídkového díla Johannese Urzidila, pražského rodáka německé národnosti. Jedná se o povídky se silným autobiografickým nábojem, ovlivněné expresionismem, sociální kritičností a křesťanským humanismem (Urzidil byl praktikujícím katolíkem a tato skutečnost se v povídkách na mnoha místech odráží). Vedle veliké míry autobiografie (postavy v povídkách mají své reálné předlohy) se povídky vyznačují svojí poetičností a tím, že je jejich námětem zhusta pražské prostředí nebo Šumava, odkud pocházela rodina Urzidilova otce. Zajímavostí je také, že v mnoha povídkách je hlavní postavou autor sám, často ukrytý za nějaké alter ego.

Sbírka obsahuje povídky, které odráží autorovo dětství a dospívání v Praze (U devíti křížů, Anton odešel, Nevlastní, Novoroční mumraj, Veřejný posluha Kubát, Repetent Bäumel). Urzidil byl synem nemajetného poštovního úředníka, původem ze Šumavy a židovské matky, která zemřela nedlouho po jeho narození. Své vzpomínky na svá studia (gymnázium) ztvárňuje v povídkce Repetent Bäumel, reflexi své vojenské služby za první světové války v povídce Noc hrůzy. V meziválečných dobách působil Urzidil jako novinář (brněnský expresionistický časopis Der Mensch, Prager Tagblatt) a jako tiskový rada německého velvyslanectv (do nástupu nacismu v roce1933). V roce 1939, za dramatických okolností (židovský původ, výrazně antifašistické smýšlení), Československo navždy opouští – svoji reflexy oněch pohnutých událostí podává v povídce Poslední služba. Přes anglický exil se dostává do USA (1941), kde se živí jako vazač knih a postupně opět jako novinář a spisovatel, občanem USA se stává v roce 1946. Vyjma své novinářské a spisovatelské činnosti (jednatel Ochranného svazu německých spisovatelů v Českých zemích, příslušnost k literárnímu spolku okolo kavárny Arco – především Max Brod, Franz Kafka, Franz Werfel a další, činnost v expresionistických a antifašistických spolcích) se Urzidil zabýval také studiem díla významných českých výtvarných umělců (především Václava Hollara, Emilla Filly, Jana Zrzavého, Václava Špály). Tato záležitost je obsažena v povídce o životě Václava Hollara Slonice. Z mého pohledu se jedná o velmi zajímavé, poetické čtení, prodchnuté autorovými ideály křesťanského humanismu a lásce k venkovské přírodě, se sociálně-kritickými prvky. Urzidil těmito povídkami přináší zašlý obraz a genia loci počátku 20. století a tehdejší Prahy. Krásné, poetické a lidské

04.09.2022

Výborné povídky autora, o kterém jsem ani nevěděla že existuje.
Jestli se Židé označují za “ Kvas lidstva, bez nichž nikdo chléb neupeče” , “ Vždy na čele pokroku” , tak z tohohle pána cítím spíš pokoru. Určitě neprahnul řídit Zeměkouli k světlým zítřkúm.
Z knížky je cítit soucit se slabými, velká pokora a životní moudrost. Zkrátka s panem Urzidilem bych ráda pobyla i na pustém ostrově.