Hry IV. přehled

10.02.2023

(SPOILER) Hry z posledního období Molièrova života.
S c a p i n o v a š i b a l s t v í - veselá Commedia dell'arte postavená na několika dobrých nápadech, jejichž prostřednictvím se podařilo přelstít dva trochu slabomyslné a poněkud lakomé pány. Když Scapina hrál Ladislav Pešek nebo Vladimír Menšík, byl to herecký koncert. Jak ho asi hrál sám Molière? Kus sám nedosahuje kvality vrcholných autorových her - mimo jiné se to projevilo v tom, že když si moc nevěděl rady se závěrem a už se mu nechtělo nic vymýšlet, zapojil do děje šťastnou náhodu.
H r a b ě n k a z N o u z o v a - ne příliš nápaditá kratičká hra o namyšlené hraběnce a jejích nápadnících. Bez dramatického účinku.
U č e n é ž e n y - Zde jsou dvě roviny: první - dějové schéma (dva zamilovaní, matka má jiného ženicha pro dceru, než koho ona miluje). V této rovině je pozoruhodný problém genderový - muž je silně submisivní, žena dominantní. V ději je ještě pozoruhodný rozměr ženy (Armanda), která sice Klitandra miluje, ale z jakéhosi kaprice to popírá. Druhá rovina je mnohem zajímavější: týká se problematiky vzdělání žen, ale také toho, co je pravá vzdělanost. Samoúčelné hromadění znalostí je odhaleno jako snobství. Navíc zde Molière velmi výrazně pracuje s jazykem, což český překlad pouze naznačuje. Drama je ve verších (skvělých) a dodržuje všechny předepsané klasicistní normy. Jsou zde pozoruhodné postavy, dominantní snobská matka, její dvě dcery, z nichž jedna je normální, zatímco druhá propadla témuž snobismu jako matka. O slabošském otci jsem už mluvil. Pak je zde kuchařka Martinka, pěkná postava "z lidu", která má odvahu říci, co se její pán říci bojí. Pan Trubec je tartuffovský typ, který náboženské svatouškovství nahradil kulturním a akademickým snobstvím. Dále je zde učenec Vadius, který se autorovi hodil k odhalení povrchnosti všeho, co si preciosní společnost říká (nejprve si s panem Trubcem vzájemně pochlebují, načež se do krve pohádají). Krásná je Jindřiška a Klitandr - dva normální, zdravě myslící lidé. A nesmím vynechat Belisu, sestru paní domu, která žije v dokonalém sebeklamu o sobě i druhých. A ještě k ději: jsem autorovi vděčný, že to, co se zdálo být jako zásah osudu v závěru hry, se ukázalo jako lest, díky níž byl odhalena pravá motivace pana Trubce ke sňatku s Jindřiškou. Je vidět, že Molière to nespíchl horkou jehlou, ale dal si s touto ne příliš známou a populární hrou hodně práce. A ona stojí za to, aby byla čtena.
Z d r a v ý n e m o c n ý - poslední dílo Molièrovo tvoří jakousi syntézu všeho, co dosud vytvořil. Předně je zde Argan, ztělesnění všech špatných chlapů a otců, co jich v básníkově díle je. Sobecký, do sebe chorobně zahleděný, vidí jen své zájmy a své cíle. Prohlédne sice, ale jen proto, aby komedie zůstala komedií. Belina - podlá a pokrytecká žena ("bobečku"), která sleduje jen své cíle a je ochotna jich dosáhnout doslova přes mrtvoly. Tonička - děvče z lidu, chytrá, se zdravým pohledem na svět i lidi. Pak je zde milenecký pár a moudrý bratr Arganův Berald, který přichází v pravou chvíli, aby otevřel oči zdravého nemocného. Postavy lékařů jsou komické, ale současně reprezentují faleš a pokrytectví všech, kdo se přiživují na lidské slabosti, strachu a hlouposti. Argan je ve svém sobectví a zahlceností sebou tak zlý, že v něm tušíme potenciál ke všem špatnostem, co jich na světě je. Hra je zarámována prologem a mezihrami, které prozrazují leccos o dobovém vkusu. V prologu se objevuje sám Ludvík XIV., stejně jako v posledním dějství je řeč o samotném dramatikovi, jehož Argan nemůže vystát, protože zesměšňuje lékaře. Neboli - každý, koho Molière ve svých hrách zesměšnil, bude jej pravděpodobně nenávidět. Je zde hodně humoru, ale smích občas tuhne na rtech.
Tento poslední svazek výboru z Molièrových her podtrhuje to, co jsme poznali už při četbě předcházejících: dílo tohoto velkého dramatika a básníka obsahuje mnoho balastu, ale jeho nejlepší hry v něm ční vysoko nad veškerý dobový průměr. Škola pro ženy, Tartuffe, Don Juan, Misantrop, Lakomec, Učené ženy a Zdravý nemocný zůstávají právem v kánonu světové literatury.