Idiot přehled

29.10.2024

"Chudák Idiot. Co toho asi čeká... "

Za cenu více jak sedmi stovek stran monologů, dialogů a úvah se Dostojevskij dokázal přiblížit komplikovanosti lidské povahy, a to způsobem, který sám popsal jako realismus - nesnaží se pojmenovávat emoce a hrát si na psychologa; jen staví své postavy do různých situací, přesně vystihuje jejich motivace a myšlení a postupně formuje jejich povahu. Je to běh na dlouhou trať a (nebudu si na nic hrát) často se tato táhlá studie do duší postav zcela minula mé pozornosti a já si naříkal, že zatímco Dostojevskij na sto stránkách stihne shrnout dva rozhovory mezi nanejvýš čtyřmi lidmi, Verne potopil loď, přepochodoval Amazonii a zastřelil padoucha. Utahané rozmluvy a proslovy naštěstí z větší části zachraňuje moderní slovosled, zajímavá nářečí, nespisovnost a inu-ehm proložky. Jazyk knihy je tedy živý a, inu, díky tomu je Idiot se všemi svými stránkami stavitelný i pro jakž takž inteligentního čtenáře. Ehm.

Jestli jsem byl trochu kritický vůči klasice po stránce formy, v souvislosti s dějem a myšlenkou si to rozhodně nedovolím! Idiot je půvabný svou komplexností témat a zároveň sympatický nedoslovností, apelací na vnímavost při čtení, vyvozování vlastních závěrů. Kaleidoskop postav spolu interaguje v zajímavých okolnostech (večírky, dýchánky, náhodná setkání) a na ta nejrůznější témata, jako je etika, náboženství, láska či politika. Charaktery na různorodé podněty reagují zcela uvěřitelně a vévodí jim nevinný idiot Myškin, ve kterém se zhmotňuje krása neposkvrněného. Kontrast jeho svatozáře a maloměšťáctví většiny ostatních, toť pouze jeden z motivů knihy, na kterou vytrvale i po letech nesedá prach, protože tíhne k zcela zasloužené nehynoucí aktuálnosti.

10.10.2024

Mám hrozně rád Dostojevského hlubokomyslné sondy do nitra tehdejší ruské společnosti či jednotlivých duší ruských obyvatel. Po románech Bratři Karamazovi a Zločin a trest jsem již tedy věděl, co tak asi mohu očekávat. Nemýlil jsem se, a to myslím v dobrém slova smyslu. Čekal jsem něco podobně silného a pro Dostojevského charakteristického.

V tomto románu nám Dostojevskij představil ideálního člověka podle svých nejlepších úvah a hodnocení. Z popisu samotné knihy je již jasné, jaký ten člověk je, ale když jsem četl další okolnosti, úplně chápu tragiku, kterou Dostojevskij cítil kolem sebe. Tím nemyslím, že by si autor bral za příklad sám sebe, ale spíše fakt, že tento dobromyslný a jinak smýšlející a na svět se dívající hrdina ruské společnosti spíže přitěžuje.

Může se to zdát jako paradox, ale myslím, že Dostojevskij znal lépe mentalitu lidí žijících kolem něho. A také věřím tomu, že to dokázal dostatečně a bravurně propagovat lidem jako jsem já (tedy žijící o takřka 150 let později). Román Idiot mi opět trochu více pootevřel oči před tehdejší ruskou společností, což je věc, kterou mám na románech Dostojevského strašně rád. Proto vřele doporučuji všem k přečtení!