Imagika II. přehled
Clive Barker
Druhá kniha ze dvou. Imagika – tajemný řetězec světů, dominií, kterým pevnou rukou vládne nikým nespatřený Autarcha. Čas jeho vlády se však nachýlil, blíží se výročí Usmíření a s ním i doba neodvratných změn. Estabrook, muž, který najme vraha pro svou manželku, nevědomky rozehrává hru, jejíž následky si stěží dokáže představit kdokoliv v Usmířených dominiích. Existuje však neusmířené dominium, oddělené od ostatních a to představuje reálnou hrozbu pro všechny – naše Země. Magická partie moci a kouzel vrcholí a s ní i vypravěčské umění snad nejlepšího současného autora hororů.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 1995 , MustangOriginální název:
Imajica: The Reconciliation, 1991
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Imagika II.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Oba dva díly jsem četl asi 3x a těším se, až si je přečtu znova. Tohle mě prostě uchvátilo.
Bohužel světy Cliva Barkera nejsou napsány pro mě. Mimo Hellraisera a pár povedených povídek z Knih Krve mě nanadchly a Imagika s jejími dominiemi a bizarními postavami to bohužel jen potvrzuje. Nápadů milión ale mně chybí ucelená povedená celková forma - 40 %
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Imagika II. v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 163x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 13x |
v Knihotéce | 134x |
v Chystám se číst | 15x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1994 | První kniha krve |
1996 | Hellraiser (dvě povídky) |
2004 | Abarat |
2001 | Knihy krve I-III |
1995 | Imagika I. |
Druhá polovina Barkerova magického eposu řádně zatopila pod kotlem a ďábelské kolo se roztočilo na plné obrátky. Pokud bych se obrátil při popisu Imagiky do hudebního světa, okamžitě bych musel zavrhnout žánry jako pop, jazz nebo rock. Imagika prostě není jednoduchá nebo líbivá, není tu prostor pro přílišnou improvizaci, o nějakém kvapíkovém rytmu ani nemluvě. Nejlépe bych ji popsal jako makabrózní sludge/doom metal s funerálním nádechem, jehož zemité zatěžkané akordy se táhnou jako med. Barker spojuje melancholii hororu s lyrikou fantasy a celé to pancéřuje kompozitovou ocelí promyšleného příběhu. Ještě stále se sice občas zapomene a začne se rozplývat a vlát ve stratosférách neukotvených myšlenek, ovšem oproti první polovině románu se tak děje už mnohem méně často, takže mu dokážu odpustit a nechat se unášet barevností světa, který v Imagice stvořil. Fandím i velice povedené závěrečné katarzi, která se přelila do stejně působivého epilogu. Suma sumárum: spokojenost.