Já hlína jsem přehled
Chaim Potok
Román I Am the Clay napsal Chaim Potok v roce 1992. Tematicky v něm opouští svět židovské rodiny a obrací svoji pozornost do zcela odlišného prostředí. Po Knize světel se vrací ke svým zkušenostem duchovního v americké armádě v Koreji. Válečné útrapy Korejců tentokrát pozoruje z perspektivy tradiční korejské společnosti. Jednoduchým jazykem působivě vypráví dramatický příběh tří lidí, které svedla dohromady náhoda. Starší manželský pár najde při útěku ze své vesnice v příkopu jedenáctiletého těžce zraněného chlapce, který v ženě vyvolá vzpomínky na vlastní dítě, jež jí zemřelo po porodu.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2004 , ArgoOriginální název:
I Am the Clay, 1992
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Já hlína jsem. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Hezký nápad udělat povídku s reflexí Knihy světel takříkajíc "z druhé strany". Ale milovníci Potokových židovských témat budou nutně zklamáni, byť povídka je napsaná velmi kvalitně a autora nezapře.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Já hlína jsem v seznamech
v Přečtených | 46x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 16x |
v Chystám se číst | 14x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
americká literatura korejská válka válečné romány
Autorovy další knížky
1996 | Jmenuji se Ašer Lev |
1993 | Vyvolení |
2003 | Slib |
2003 | Dar Ašera Leva |
2004 | Davitina harfa |
Autor se touto knihou po jedenácti létech opět vrací ke vzpomínkám na dobu, kdy jako kaplan americké armády sloužil v korejské válce. Velice dobře napsaná ,,Kniha světel,, čtenářům ukázala pohled na tento válečný konflikt z pohledu vojáka-židovského kaplana. V románu ,,Já hlína jsem,, Potok zachytil strastiplný exodus prchajících korejských obyvatel před krutostmi čínských a severokorejských vojáků (podporovaných Sovětským svazem). Na osudovém příběhu tří lidí poznáme mnohá úskalí a krutosti v boji o přežití, ale taky jejich vlastní tragický úděl. Dva staří manželé nacházejí v příkopě těžce zraněného jedenáctiletého chlapce. V ženě se probouzí nenaplněný mateřský cit a snaží se chlapce zachránit. Její muž, ale vidí v chlapci zbytečnou přítěž a starosti, není to přece jeho vytoužený syn. Taky chlapec má svůj příběh a svoji vesnici, kterou ale nepřátelé vyvraždili. Ve druhé části knihy čtenář zjistí, že svoboda a mír ještě neznamenají konec útrap, neboť boj o přežití pokračuje. Oba starci chlapce zachrání a ten si začíná žít svůj nový život. V knize opět najdeme Potokovo životní krédo: Žij přítomností, ale nikdy nezapomínej na minulost. Není to radostné čtení, ale je to dobře napsaný příběh.