Já, Viktorie přehled

17.07.2024

Tahle kniha o královně Viktorii nutně musí vézt k reakcím dvojího typu - řeknu nadšení a rozpačitost; k čemuž titul fiktivních memoárů přímo vybízí. Zásadním činitelem je druh čtenáře, který knihu otevře. Podle mě budou ty druhy především dva, jak si troufám soudit podle vlastních pocitů.

Milovníci historických románů na základě skutečných událostí jaké píše třeba Alison Weir nebo i autorka této knihy, mohou být velmi dobře nadšeni. Je k tomu mnoho důvodů. Celkem originální koncept, kdy se Viktorie na sklonku života retrospektivně vrací ke svému životu, je psán velmi čtivým, jímavým způsobem a skvěle napomáhá k fikci, že hovoří sama královna. Autorka si dala olbřímí práci se studií života a originálních zápisků. Všechny zásadní milníky jsou tu popsány, mnohdy velmi dopodrobna, s četnými odkazy. Každý zápis uvádí shrnutí aktuálního dění na přelomu století a dál už Viktorie pokračuje zpět v čase. V cestě časem se věnuje naprosto všemu - svému dětství (což je fenomenální část), manželství s Albertem, jeho činnosti (na což je kladen zvláštní důraz), rodinným peripetiím, vládě, emocím. Skutečně všemu. Fikce se v knize fantasticky prolíná se skutečností.

Milovníci historie a faktografie pocítí určitou rozpačitost. Skutečných Viktoriiných zápisů se dochovalo minimum (děkujeme Bertie), a tak je náročné hledat skutečnou Viktorii a královnu stvořenou Cynthií Harrod-Eagles. Často mi hlavě vznikal boj, co vlastně čtu. Faktograficky knize není co vytknout a dokonce i některým soudům, které Viktorie nad sebou vede, lze považovat za autentické. Byť třeba nejsou. Leč, těžko se takový čtenář bude ke knize Já, Viktorie opakovaně vracet. Troufám si říct, že raději sáhne třeba po životopise od Edith Sitwell nebo famózní knize Lucy Worsley. Je v nich méně balastu, sentimentu, přesto neztrácejí na síle vyprávění o osobnosti královny Viktorie.

A tak skutečně záleží, kdo si tuto knihu čte. Jako snaha o vcítění do citů malé velké královny, která se stala ikonou celého věku, a přísun poněkud sentimentálně (nikoli špatně myšleno) laděného vyprávění dobře poslouží, aniž by se musel zabývat zatěžujícími fakty. Chtěl-li by čtenář knihu o královně Viktorii, pak je doporučující se díle, ač dobrém, Cynthie raději vyhnout.

Sám mám pocit, že jsem knihu četl kdysi na střední škole. Tehdy jsem tím byl okouzlen. Předně díky tomu, že jsem nebyl "pokažen" porcí vědečtějších, ač mnohdy populárně naučných, knih. Proto na mě kouzlo knihy už dnes nemůže tolik zapůsobit, ač na některé aspekty Viktoriina života přinesla zajímavé nové pohledy.

19.06.2024

Já jsem byla s knihou velmi spokojená. O tomto období z anglické historie jsem moc nevěděla, spíš jsem četla knihy o středověku. Ale zpracování se mi líbilo.

Dětství Viktorie nepatřilo mezi nejšťastnější. Její matka se svým tajemníkem, manipulátorem Conroyem, jí dětství patřičně otrávili. Netušila, že se jednou stane královnou. Byla to vnučka krále Jiřího III., který sice měl čtyři syny, ale tři neměli legitimní potomky a Viktorie byla jediné legitimní dítě čtvrtého syna.

Manželství bylo na rozdíl od dětství šťastné, i když to nebyla vždy procházka růžovým sadem. S princem Albertem se velmi milovali, ale měli občas rozdílné názory a taky temperamentní povahy. A každý z nich si kolem sebe chtěl soustředit své lidi. Přestože milovala své děti, měla někdy pocit, že spoustu času jí zabrala těhotenství a porody. Druhá polovina knihy je věnována hlavně dětem, kterým královna hledala partnery po celé Evropě. Tady jsem se občas ztrácela, ani ne tak ve Viktoriiných potomcích, jako v různých šlechtických rodech.

V knize jsou i dojemné okamžiky, třeba když se loučí s lordem Melbournem, předsedou vlády, který byl jejím velkým přítelem. A samozřejmě i úmrtí několika dětí a pak i milovaného manžela.