Jak se kalila ocel přehled
Nikolaj Alexejevič Ostrovskij
Kniha „Jak se kalila ocel“ je jedním ze stěžejních děl sovětské literatury. O její důležitosti a oblibě svědčí už to, že v Sovětském svazu vyšla ve dvou letech ve více než čtyřiceti vydáních. Byla sice psána o Komsomolu a pro komsomolce, stala se však rázem majetkem všech socialisticky smýšlejících lidí celého světa. Jejím autorem je třicetiletý dělník Nikolaj A. Ostrovskij. Narodil se v roce 1904 na Ukrajině. Ze studií byl záhy vyloučen pro politickou činnost, a tak vstoupil jako učedník do zámečnických dílen. Když vypukla revoluce a Ukrajina byla zaplavena intervenčními a petljurovskými tlupami, odešel Ostrovskij z domova a přihlásil se do řad Rudé armády. Stal se členem slavné jízdní armády Buďonného, s níž se přičinil o odražení Poláků. Zde byl také vážně raněn do hlavy. Když byla upevněna sovětská moc, vrátil se ke své práci, ale záhy byl pro své vynikající schopnost i povolán na důležitá politická místa. Tato jeho činnost však netrvala dlouho: přihlásilo se jeho staré zranění a Ostrovskému nastala trudná a bolestná pouť po nemocnicích a sanatoriích. Přesto však se jeho zdravotní stav stále zhoršoval — ochrnul na celém těle, brzy potom ještě oslepl. Ale tento neúnavný bojovník a milovník života se nevzdal ani teď: pořizuje si lepenkovou podložku a úplně slepý píše o tom, co prožil. Ostrovskij vstoupil do literatury statí „Moj děň", uveřejněnou v roce 1935 ve sborníku „Děň mira“. V témže roce vyšel i jeho první a jediný ukončený román „Jak se kalila ocel". Jeho druhý román „Bouří zrození" zůstal pro autorovu smrt v roce 1936 nedokončen. „Jak se kalila ocel", román o komsomolci Pavlu Korčaginovi, je autorovo největší dílo. Autor tu vypráví o dětských letech malého Pavky, o jeho růstu k socialismu, o bojích proti bílým Polákům, kteří chtěli připojit ke svému území Ukrajinu, o nadlidské námaze při stavění dráhy, která měla opatřit Kyjevu dříví, o Korčaginově politické práci i o jeho pozdější nemoci a slepotě. Je to kniha o bojích: s nepřáteli, s přírodou, se sebou samým. Ze všech těchto bojů vychází Korčagin jako vítěz, ba ještě více — čím větší jsou utrpení, tím silnější je jeho zaujetí pro socialismus, jeho láska k lidem, láska k životu. A právě touto láskou k životu a touhou dát společnosti všechno, i to nejcennější, si získal Ostrovskij srdce svých čtenářů. Nikolaj Ostrovskij ústy Pavla Korčagina o tom říká: „Nejdražší, co člověk má, je život. Je mu dán jen jednou, a proto jej musí prožít tak, aby ho nemučila bolest za marně prožitá léta, aby ho nepálila hanba za podlou a malichernou minulost a aby v hodince smrti mohl říci: celý život a všechny síly jsem věnoval tomu nejkrásnějšímu na světě — boji za osvobození lidstva."... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1953 , SNKL - Státní nakladatelství krásné literaturyOriginální název:
Как закалялась сталь, 1934
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jak se kalila ocel. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (22)
Tak jo...přečet jsem to jenom kvůli Čtenářskej výzvě a musim uznat, že to byla chyba, ale když už to je výzva...splněno. To je tak všechno, co mi knížka dala.
Hodnocení.
Nudil sem se u toho, nebavilo mi to - těžce = -1*
Korčagin je nesympatičtější každou další stránkou víc a víc = -1*
(i když tady asi jediný pozitivum, jeho vůle žít, ač teda pro co, ale to už je na jinou debatu)
Opravdu nemam rád komouše a ten jejich agrasivní a podle nich jedinej názor na svět = -1*
Sice to psal Ostrovskij podle vlastního života, ale pro mě to je prostě hrozná propaganda nestvůrnýho a hnusnýho režimu = -1*
Celkově teda 1* a odpad tomu nedam jenom proto, že věřim tomu, že v historii ještě vyšly a vyjdou větší cancy.
Citáty:
"Není pevností, kterých by bolševici nedobyli."
"Šetřit lidi můžeme teprve tehdy, až vybudujeme socialismus."
Tady ty dvě věty tak nějak všeobecně vystihujou komouše. Srát se do ostatních za každou cenu, a na sílu a proti vůli ostatních prosazovat vůli svou a uštvat kvůli tomu vlastního člověka.
Doporučoval bych přečíst Farmu zvířat od Orwella, ten ty svině vystihnul úplně přesně.
Jak se kalila ocel. Čte tohle dneska vůbec někdo?! Vyskočilo na mě v knihobudce zachovalé první vydání. Tak jsem si říkal, že si přečtu něco co ilustruje dobu minulou očima tehdejších vítězů, abych si udělal vlastní názor. Jo, jasně, je to propaganda plná hrdinských narativů, spád to celkem má, hlavně v první půli. Ale v kontextu dneška to celé působí naivně. Na druhé straně mi to docela osvětlilo kontext toho, co se ve stejné oblasti děje dnes. S hlavním hrdinou, resp. autorem je dnes těžké se ztotožnit. Sice se nás kniha snaží přesvědčit, že ze slabého a ustrkovaného vyrostl hrdina, ale dnešníma očima to vidím spíš tak, že ze všech těch ústrků a křivd autor jako rovný člověk nevyšel. Na seznamu ideologicky zaměřených knih mi přibyla další položka. Teď už snad jen chybí ten Kapitál, ale nevím kdy zase budu mít podobně masochistickou chuť něco takového číst....
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jak se kalila ocel v seznamech
v Přečtených | 77x |
ve Čtenářské výzvě | 8x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 48x |
v Chystám se číst | 12x |
v Chci si koupit | 4x |
Štítky knihy
zfilmováno 20. léta 20. století mezilidské vztahy bolševismus budovatelské romány ruská občanská válka (1918-1921)Autorovy další knížky
1951 | Jak se kalila ocel |
1950 | Bouří zrozeni |
1951 | Řeči, články, dopisy |
Já tyhle knihy četl vždycky s jinou optikou, tahle se mi se Šolochovem nejvíc zaryla do hlavy. Je třeba to nečíst jako román o boji proti bílým, ale o tom, jak se bolševismus vkradl do duší lidí i autorům. Když to člověk začne brát jako ´dokument o temnotemné tmě´, tak zjistí, že je to vlastně docela super knížka. Pro ostatní by to měl být hlavně historický dokument o nějaké době.