Nikolaj Alexejevič Ostrovskij

Přidat do oblíbených Koupit knihy

ukrajinská, 1904 - 1936

Populární knihy

Jak se kalila ocel
Jak se kalila ocel
Bouří zrozeni
Bouří zrozeni
Řeči, články, dopisy
Řeči, články, dopisy

Nové komentáře u knih Nikolaj Alexejevič Ostrovskij

Jak se kalila ocel Jak se kalila ocel

„Já tyhle knihy četl vždycky s jinou optikou, tahle se mi se Šolochovem nejvíc zaryla do hlavy. Je třeba to nečíst jako román o boji proti bílým, ale o tom, jak se bolševismus vkradl do duší lidí i autorům. Když to člověk začne brát jako ´dokument o temnotemné tmě´, tak zjistí, že je to vlastně docela super knížka. Pro ostatní by to měl být hlavně historický dokument o nějaké době.“... celý text
— _jukL

Jak se kalila ocel Jak se kalila ocel

„Tak jo...přečet jsem to jenom kvůli Čtenářskej výzvě a musim uznat, že to byla chyba, ale když už to je výzva...splněno. To je tak všechno, co mi knížka dala. Hodnocení. Nudil sem se u toho, nebavilo mi to - těžce = -1* Korčagin je nesympatičtější každou další stránkou víc a víc = -1* (i když tady asi jediný pozitivum, jeho vůle žít, ač teda pro co, ale to už je na jinou debatu) Opravdu nemam rád komouše a ten jejich agrasivní a podle nich jedinej názor na svět = -1* Sice to psal Ostrovskij podle vlastního života, ale pro mě to je prostě hrozná propaganda nestvůrnýho a hnusnýho režimu = -1* Celkově teda 1* a odpad tomu nedam jenom proto, že věřim tomu, že v historii ještě vyšly a vyjdou větší cancy. Citáty: "Není pevností, kterých by bolševici nedobyli." "Šetřit lidi můžeme teprve tehdy, až vybudujeme socialismus." Tady ty dvě věty tak nějak všeobecně vystihujou komouše. Srát se do ostatních za každou cenu, a na sílu a proti vůli ostatních prosazovat vůli svou a uštvat kvůli tomu vlastního člověka. Doporučoval bych přečíst Farmu zvířat od Orwella, ten ty svině vystihnul úplně přesně.“... celý text
— Hotovson

Jak se kalila ocel Jak se kalila ocel

„Jak se kalila ocel. Čte tohle dneska vůbec někdo?! Vyskočilo na mě v knihobudce zachovalé první vydání. Tak jsem si říkal, že si přečtu něco co ilustruje dobu minulou očima tehdejších vítězů, abych si udělal vlastní názor. Jo, jasně, je to propaganda plná hrdinských narativů, spád to celkem má, hlavně v první půli. Ale v kontextu dneška to celé působí naivně. Na druhé straně mi to docela osvětlilo kontext toho, co se ve stejné oblasti děje dnes. S hlavním hrdinou, resp. autorem je dnes těžké se ztotožnit. Sice se nás kniha snaží přesvědčit, že ze slabého a ustrkovaného vyrostl hrdina, ale dnešníma očima to vidím spíš tak, že ze všech těch ústrků a křivd autor jako rovný člověk nevyšel. Na seznamu ideologicky zaměřených knih mi přibyla další položka. Teď už snad jen chybí ten Kapitál, ale nevím kdy zase budu mít podobně masochistickou chuť něco takového číst....“... celý text
— iridius9373

Jak se kalila ocel Jak se kalila ocel

„Četla jsem už dávno, ale to Pavkovo nadšení si pamatuju dodnes. A musím říct, že Vladimír Konkin ho v tom starém seriálu zahrál moc dobře.“
— kolacky

Jak se kalila ocel Jak se kalila ocel

„Konečně jsem se dostal znovu ke knize, mohl ji znovu přečíst a porovnat své vzpomínky z mládí se současnou zkušeností. Musím především podotknout, že pocit z knihy, který ve mně zůstal z mládí, zůstal v zásadě stejný. Z děje jsem si nepamatoval nic, takže jsem si obnovil pouze tento děj. Existuje opravdu rozdíl mezi prvním a druhým dílem, který může působit propagandisticky. Souhlasím proto celkem s hodnocením Pytlíka, ovšem souhlasím rovněž s Kontryhelkou a v souladu s ní soudím, že jde prostě o odraz doby (i když zas tak "obrovská agitka" to není) a vlastně by to mělo sloužit k historickému poučení. Ono toho Pavku lze prostě v oné době občanské války pochopit. A my bychom měli pochopit, že Pavkův tvrdý postoj nemůže trvat věčně a s postupnou stabilitou společnosti se vracet k "radostem". Ona totiž každá revoluce - a tím spíše ta ruská, která se rodila ve světové válce a následující válce občanské - brání své výdobytky urputně. A tak i my jsme po listopadu vylili s vaničkou i dítě. Zachovat si zravý rozum je primární. Jsem rád, že jsm si Ostrovského mohl opět přečíst. Už jsem měl pocit, že ho neseženu a že veřejné knihovny ho prostě vyřadily. Já myslím, že poučení ta kniha stále podává.“... celý text
— Hobo

Přejít na knížky autora