iridius9373
komentáře u knih
Algar tarch
Karolina Francová
Dostal jsem ji jako vyřazenou z knihovny. Četla se dobře, má to celkem spád ale to je asi tak všechno. Nějak zvlášť mě neuchvátila. Asi už jsem těch fantasy knížek přečetl moc a ve finále mi to všechno přijde na jedno kopyto. Prostě pohádka s happyendem. Jediné co se mi na knížce hodně líbilo byl samotný Algar tarch. Místo kde každý potká svoji duši. Takové hezky archetypální a jungovské. Vlastně souhlasím s nakladatelem, je to spíš ženské čtení, trochu červená knihovna v pohádkových kulisách.
Mramorový ráj
Sergej Kuzněcov
Protože Metro 2033 má jen tři díly a mám ten svět docela rád, vzal jsem za vděk touhle knížkou z univerza 2033 a byl jsem mile překvapen. Není to tak strašně beznadějné jako Metro od Glukhovskyho, je tam vlastně podobný motiv jako v Mc Carthyho Cestě. (Putování otce se synem naprosto beznadějně zničeným světem.) Nicméně pointa dává nějakou naději a je vlastně i trochu překvapivá. Takže za mě super. Můžu doporučit.
Láska až za hrob
Petr Heteša
Takové svižné letní čtení. Přelouskaná za chvilku, mělo to spád i zajímavou pointu. Neřekl bych že se tím z autora stane můj oblíbený, ale jako oddychovou detektivku si možná někdy zase jeho knihu vezmu.
Město v oblacích
Kristýna Sněgoňová
Naprostá pecka. Hezky vymyšlený postapokalyptický svět, který zpočátku připomíná spíš 19. stol ale postupně odhaluje víc... Jen hlavní hrdina mi neseděl. Fakt to není postava, do které by se člověk vžil....
Soumrak
Dmitry Glukhovsky
oumrak- Dimitrij Aleksejevič Gluchovskij (Nějak mě štvou ty anglické transkripce ruštiny) Můj oblíbený autor série Metro 2033. Nalákán tím Metrem, jsem trochu čekal nějakou tu zkázu a apokalypsu, ale najednou jsem se octnul v Moskvě v bytě překladatele ze španělštiny a skrze něj v Jižní Americe v době španělské conquisty... To jsem fakt nečekal a asi do půlky knihy mě to zas tak moc nebralo. Nicméně dramatického zvratu a zajímavé pointy jsem se dočkal, takže výsledný dojem je dobrý. Metro to sice do kapsy nestrčí, ale za přečtení rozhodně stála. Ve finále mě tam nejvíc bavily ty prvky magického realismu.
Pád do temnot
Vilma Kadlečková
Jo, na základě recenzí tady jsem tušil, že to bude dobré. Ale trochu jsem váhal v době, kdy ta série nebyla dopsaná, protože jsem se bál, že když do toho naskočím, tak čekat na další díly bude utrpení. Tahle obava padla, tak jsem do toho naskočil a řeknu vám, tohle je fakt jízda. Hodně mě to baví, i když třeba v prvním díle se vlastně toho moc neděje. Tempo není nijak závratné, ale to by té myceliální spletitosti asi ani neslušelo. Docela mě baví, že žádná z postav není zas tak úplně kladná, trochu mě mrzí, že ty ženské postavy jsou vylíčené spíš nelichotivě. Nicméně to, jak se vlákna jednotlivých příběhů a záměrů proplétají mě baví moc. Po prvních třech dílech mám pocit, že už je nějaká část příběhu aspoň trochu jasná, nějaké směřování se tam dá odhadnout takže mi možná nebude vadit si dát pauzu. Ale dlouho to bez dalšího dílu asi nevydržím...
Jak teď tak na Netflixu běží problém tří těles (jako ilustrace k přečtené trilogii stravitelné) Tak si říkám, že Liou Cch-sina paní Vilma Kadlečková strčila do kapsy naprosto s přehledem. Mycelium by si možná zfilmování zasloužilo mnohem víc. (A nebo taky ne, oni by to na Netflixu akorát pokazili.) Rozhodně bych Myceliu přál dobrý překlad do aspoň deseti světových jazyků. Jsem prostě nadšen. Díky za parádní ságu.
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Parádní knížka psaní pohledem autonomního robota obdařeného umělou inteligencí. Bylo zajímavé sledovat, jak se v té umělé mysli zcela přirozeně tvoří svébytná forma magického myšlení. Tuhle jsem si užil a doporučuji.
Vyhlídka na věčnost
Jiří Kulhánek
Jiří Kulhánek, Vyhlídka na věčnost. Mám asi zrovna trochu masochistické období, že jsem se pustil do téhle brakové literatury. Ale je v tom moje oblíbené postapo a v tomhle žánru už toho nepřečteného moc nenacházím. Tak proč to nenaředit upíry a cestou do pekla...
... No, že bych byl nadšený, to teda nejsem. Prvních 180 stránek mě fakt nebavilo, pak to celkem chytlo spád. Ale ta časová diskontinuita mě zrovna u téhle knížky nebavila a přišlo mi to bezúčelné. Ale nakonec mě příjemně překvapila pointa. Takže úplně blbé to není. (Teda až na ty potoky krve, to mě fakt nebere.)
Spad
František Kotleta (p)
František Kotleta SPAD. Věděl jsem, že od toho nemám čekat zázraky. I sám autor to označuje za brakovou literaturu a to většinou není můj šálek čaje. Dopodrobna popisované bojové a jinak krvavé scény moc nemusím, ale autor se v tom evidentně vyžívá. Musím ale uznat, že mě knížka i překvapila. Vydaná v roce 2016, sice už po okupaci Krymu, ale ještě před pokusem dobýt celou Ukrajinu. Dalo se čekat, že nastane to co nastalo, Kotleta evidentně byl v obraze a hezky to predikoval. Jenom doufám, že realita tu knížku nedostihne v celé šíři....
Jak se kalila ocel
Nikolaj Alexejevič Ostrovskij
Jak se kalila ocel. Čte tohle dneska vůbec někdo?! Vyskočilo na mě v knihobudce zachovalé první vydání. Tak jsem si říkal, že si přečtu něco co ilustruje dobu minulou očima tehdejších vítězů, abych si udělal vlastní názor. Jo, jasně, je to propaganda plná hrdinských narativů, spád to celkem má, hlavně v první půli. Ale v kontextu dneška to celé působí naivně. Na druhé straně mi to docela osvětlilo kontext toho, co se ve stejné oblasti děje dnes. S hlavním hrdinou, resp. autorem je dnes těžké se ztotožnit. Sice se nás kniha snaží přesvědčit, že ze slabého a ustrkovaného vyrostl hrdina, ale dnešníma očima to vidím spíš tak, že ze všech těch ústrků a křivd autor jako rovný člověk nevyšel. Na seznamu ideologicky zaměřených knih mi přibyla další položka. Teď už snad jen chybí ten Kapitál, ale nevím kdy zase budu mít podobně masochistickou chuť něco takového číst....
Všelijaká koukátka
Alois Mikulka
Jako dítě jsem ji měl moc rád a jako dospělý mám obrovskou radost, že i když otrhaná a počmáraná, tak je pořád doma pro radost mě i mým dětem.
Cesty na Sibiř
Martin Ryšavý
Nejprve jsem si musel zvyknout na to pomalé plynutí příběhu, pak na to, že se tam vlastně "nic" neděje. Ale nakonec jsem z ní byl nadšený a mrzelo mě, že skončila. Ten pomalý vývoj vlastně dává smysl a to co se v knize událo taky.
Matrjoška
Josef Farkas
Četlo se to dobře, napsána je čtivě, ale je moc krátká. Nevyužívá možnosti, které rozehrává. Prostě jen taková delší povídka na jedno odpoledne. Nijak nepřekvapí ani neuchvátí. Slabota.
Bezhvězdné moře
Erin Morgenstern
Obvykle mne nelinearita příběhů v knihách spíše štve, ale tady v kombinaci se snovým magickým realismem to dívalo smysl. Položit se do proudu obrazů a nechat mysl skládat si ty střípky skládat jako mozaiku a pokaždé se znovu divit, jaké obrazy fantazie nalézá a vykresluje. Tohle byla knížka ze které se člověku nechce vystupovat a nakonec vlastně ani nemusí, všechny ty načrtnuté příběhy může dál nechat se rozvíjet ve snech a fantaziích. Byla ještě lepší než noční cirkus. Zkrátka mám zase další oblíbenou autorku.
Tři okamžiky exploze
China Miéville
Velké zklamání od oblíbeného autora. Jakoby vydal svoje zápisky a koncepty seskládané jen tak bez ladu a skladu. Povídky co nemají pointy, náznaky, které vyšuměly do prázdna. Možná dvě nebo tři stály za přečtení ale jinak samé plevy. Přehrabovat se v tom byla ztráta času.
Hodiny z kostí
David Mitchell
Parádní knížka, na rozdíl od jiných recenzentů bych ji naopak stavěl výš než Hybatele a Atlas mraků. Dokázal jsem bez problému sledovat tu nit která všechny ty příběhy spojovala, takže mi to nepřišlo tak "rozbité" jako jiné Mitchellovy knihy. Trochu mne rozčiloval ten moralismus v poslední postapokalyptické části, ale pointa to vyvážila, takže za mě pět.
Noční vlak do Lisabonu
Pascal Mercier (p)
Pro někoho, kdo skrytě touží vybočit ze zajetých kolejí a najít své odvážnější já to bude asi supr knížka. Některé úvahy v ní jsou obohacující. Ale pro někoho kdo se cest na slepo nebojí to zas takové terno není... Mám raději více snové putování s Ajvazem (Města, Cesta na jih.)
Mein Kampf
Adolf Hitler
Na knize mě fascinovala Ádova naprosto nulová sebereflexe. Vyjmenuje promyšlené způsoby jak vládnout davu, upozorní na chyby, kterých se nesmí dopustit a pak je všechny udělá...
Satanská Bible
Anton Szandor LaVey (p)
Četl jsem to dávno, v době hledání. Stejně jako spousta jiných náboženství sice nabízí nějakou ucelenou strukturu pojímání světa, ale tím, že se neustále snaží být v opozici ku křesťanství a zároveň ustavuje velmi podobnou strukturu a rituály si mě nezískala. Přijde mi že je vlastně fuk, jestli na první místo postavím sebe podle satanské bible, nebo se přidržím desatera a budu milovat bližního JAKO SEBE SAMÉHO. Každý, bůh i ďábel je egoista. Ale za přečtení to stálo.
Sto roků samoty
Gabriel García Márquez
Tak dobře, tuhle klasiku si můžu odškrtnout. Napoprvé jsem ji nedal, napodruhé to šlo, ale moc hladce to neplynulo. Není to úplně hloupá kniha, ale mezi mé oblíbené patřit nebude.
