Jak se kdy v Čechách tancovalo přehled
Čeněk Zíbrt
Nehodnoceno
https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_bmid.jpg
0
0
0
Dějiny tance v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku od nejstarší doby až do konce 19. století se zvl. zřetelem k dějinám tance vůbec.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jak se kdy v Čechách tancovalo. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jak se kdy v Čechách tancovalo v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| v Knihotéce | 1x |
Štítky knihy
tanec kulturní historie kulturní tradice
Autorovy další knížky
| 1999 |  Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku |
| 2000 | Česká kuchyně za dob nedostatku před sto lety |
| 2011 | Staročeské umění kuchařské |
| 2006 | Veselé chvíle v životě lidu českého |
| 2013 |  Z historie piva |
(SPOILER) Četl jsem průběžně vydání z roku 1895, ve kterém je napsáno věnování spisovatelově tetě a pěstounce Marii Soulkové z Kostelce u Vorlíka. Jde o poměrně rozsáhlé dílo rozdělené do čtyř knih. První kniha se zabývá nejstaršími tanci v Čechách do 14. století. Druhá kniha popisuje hlavně 15. století. Z ní bych vyzdvihnul čtvrtou kapitolu, která se zabývá tancem svatého Víta a tancem smrti. Ve třetí knize (do konce první poloviny 17. století) jistě zaujme kapitola pátá s názvem „Tobiáše Mouřenína spis o líčidlech tancechtivých panen a paní z roku 1594“. Citát z pojednání: „S Lomnickým jiní mravokárci staročeští malují černými barvami, jak hrozný hřích je „mazati“ si líce „šerednými“ líčidly, co bude trpěti těm marnivým lidem, kteří se líčí, chtíce učiniti se spanilejší, než je Bůh chtěl míti, aby se zalíbili světu, zejména aby ženy vzbudily nalíčenou tváří lásku u mužů.“. A došlo i na poezii:
Okrasa při ženě nejlepší bývá,
když líčidla a mastí neužívá.
Staré ženy a baby ty se šlechtí,
mladým se rovnají, staré být nechtí...
Kniha čtvrtá pokračuje v 17. století až do „nové doby“. Zde je určitě zajímavá kapitola devátá, která nám ozřejmí „vynalezení“ polky (jako skladatel naší první polky je uveden Josef Neruda). Součástí knihy je 136 vyobrazení. Netroufnul bych si to číst najednou, ale po chvilkách je to rozhodně zajímavé čtení.