Kedy zabiť přehled

16.09.2024

Grisham zůstává literárně věrný tématu amerického soudního systému, i když si nejsem úplně jistá, jestli více vyzvedává jeho kvality nebo kritizuje nedostatky. Doufám, že to druhé. Anglosaský právní systém mě nepřestává fascinovat. Členové poroty složené z občanů jsou vybírání nikoliv na základě jejich ochoty - prostě občanská povinnost. Laické soudní poroty v USA jsou přitom z mého pohledu docela obskurní a řekla bych, že z definice nemohou ani být spravedlivé. Přesto, že jsou vystaveny na principu, že každý má právo být souzen sobě rovnými. A vůbec nejzajímavější je, že člověk vlastně není vinen už ve chvíli, kdy prokazatelně zabil člověka, ale až poté, co se prokáže, že nezabíjel z dobrých důvodů (pro laickou porotu), ideálně ještě ve stavu pominutí mysli (pro právní řád). Jsou to tak hlavně emoce a manipulace s emocemi veřejnosti a vlastní názorové postoje, které ovlivňují výsledky soudních procesů v Americe. Grishamovým románem tak pochoduje rozzlobený bílý muž v rouchu se špičatou kápí, který brání americké hodnoty proti „negerské chátře“, hoří kříže, vybuchuje dynamit, zapalují se domy. Chudák mladý bílý advokát černého vraha bílých násilníků. Do rasového kontextu přihoďte politickou korupci (všichni jsou přece něčí voliči) a na spravedlnost můžete zapomenout úplně. Předsudky, politická korupce, zbraně a Bůh vládnou Americe. Nemocnější země planety...... Taky mám Grishamovi trochu za zlé jeho postavy, které jsou až moc šablonovité a děj předvídatelný. Byť happyendy jsou taky někdy dobré.

Filmy dle Grishamových předloh mne docela bavili, a tak jsem se zkusila ponořit i do některé z jeho knih. Zvolila jsem tuto knihu a nedočetla. Velkovýrobní styl psaní, ale krásnou literaturu jsem ostatně nečekala. Problémem je obsah. Vůbec se nedivím, že kniha byla mnoha nakladateli odmítnuta. Je to hnus. Ne že by Grishamům textík obsahoval přílišné brutality, četla jsem drsnější texty. Též odhodlání pomstít utrpení blízkého člověka na jeho strůjci/strůjcích lze pochopit; mimochodem - autor hned na začátku mačká ze čtenáře city seč mu síly stačí. Žel jeho pojetí spravedlnosti je divné, pokřivené, zcela se míjí s morálními zásadami anticko-křesťanské civilizace. V páně Grishamově pojetí je téma msty pojato na té nejprimitivnější úrovni. Z pohnutek Grishamova otce mstícího znásilněnou dceru cítím vedle primitivního sklonu k násilí již jen a jen primitivní vychytralost. Nejprve si musí být jist, že svoji mstu spáchá beztrestně a bezpečně. Zajistí si právníka. Právníkem je mladý kariéristický chráněnec pijana a liberála, degenerovaného potomka bohaté právnické rodiny. Tato dvojička, spolu s otcem-mstitelem, tvoří Grishamovovo ne-svaté trio „kladných“ hrdinů. Poté si tatíček-mstitel pořídí pořádnou bouchačku, div ne přímo granátomet, aby si byl absolutně jist, že nemine a zabije. Je mu úplně jedno, jestli spolu s pachateli zabije či poraní i nevinné. Stejně tak je mu jedno, co bude po dobu, kdy bude čekat na soud a své osvobození, o kterém nepochybuje, s jeho rodinou, z čeho bude živa – však on se „někdo“ postará. Po činu je sice zavřen, ale to jen proto, že i afro-americký policista musí stále ještě respektovat zákon. Není třeba číst dále, končím, nicméně nemám pochybnost, že Grishamův „hrdinný“ mstitel bude nakonec slavně osvobozen. Zbytečná, odporně amorální kniha. Odplata za bezpráví, která nejde cestou zákona, byla již tematizována, například u Agathy Christie („Vražda v Orient expresu“), u A. C. Doyla („Studie v šarlatové“, „Údolí strachu“), vše texty, s jejichž poselstvím se mohu ztotožnit, texty poplatné starým časům a jejich, dnes zřejmě překonanému, chápání dobra a zla.