Jana Eyrová přehled
Charlotte Brontë
Román Jane Eyrová, který patří ke klasickým dílům anglické literatury, je do značné míry autobiografický. Objevují se zde zkušenosti autorky z neveselého dětství i popis postavení ženy v tehdejší Anglii. Román poprvé vyšel v roce 1847, Charlotte Brontëová ho vydala pod pseudonymem, aby se vyhnula předsudkům, které v té době ženské autorky vyvolávaly. Román se dočkal okamžitého úspěchu a později i mnoha divadelních, filmových a televizních adaptací.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jana Eyrová. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (678)
Povinná četba, anglická literatura, klasika.... a mnoho dalších popisů by se dalo o této knize říci. Zaskočilo mne kolik lidí tady srovnává tuto s knihou Pýcha a předsudek a netuším proč. Proč ne s Rozum a cit, tedy pokud chcete zůstat u Austenové.... Tyto autorky se možná věnovaly podobnému tématu, co také v 18.století chcete vymýšlet za scifi. Ale nejen, že je dělí generace ale minimálně styl. Austen vložila ironii, humor, optimismus do příběhu, ale CHB do postav.
Možná v této knize na člověka padne deprese, na mne hlavně z dětství Jane, ale v té ponuré době, která měla svá měřítka a jimi bezcitně měřila každého a neviděla jednotlivce a charakter člověka se CHB hodně dobře orientuje a my s ní. A myslím, že generacím čtenářů předala díky příběhu jedné postavy Jane a jejímu ryzímu charakteru jak se poprat jak s dobou, měřítky, lidmi co měří, bezcitností okolností, tak sebou sama. Nacházet odvahu v sobě a svých hodnotách, mít přání a zkoušet je svým přičiněním plnit.
Ne jako dnes házet vše na ostatní, když se mi nedaří, nemít odpovědnost, měnit hodnoty dle situace a výhod, nechávat si cestičku umést rodiči a spoléhat na to, že ostatní něco udělají, vymlouvat se, chtít jen brát, pokud dávat pak jen s vypočítavostí, ... Copak je dnes méně závisti, odsuzování, zloby, šikany, ... Možná jsme o 300 let dál v technologiích, ale kam jsme došli jako společnost? jako národ? Jako jednotlivci? To myslím CHB vložila do Jane, abychom se zamysleli nad svým životem, nejen co nesmíme , ale co máme, co můžeme. Otázkou je co chceme....
Krásná klasika 19. století psaná libozvučným jazykem. Byť čtení moc neodsýpalo, protože dialogy a popisy jsou pro naší dobu a náš zrychlený způsob života poněkud dlouhé, rozhodně to nesnižuje kvalitu díla, krásný jazyk, jeho hloubku a poselství.
Související novinky (1)
Knižní novinky (47. týden)
17.11.2019
Citáty z knihy (15)
„Je mnohem lepší trpělivě snášet bolest, kterou necítí nikdo jiný než ty, než dopustit se nějakého ukvapeného činu, jehož zlé následky postihnou všecky tvé příbuzné. A pak, vždyť v bibli stojí, že máme zlo oplácet dobrem. - Helena“
„Je to slabost a hloupost říkat, že bys něco nesnesla, když ti je souzeno, že to musíš snášet. - Helena“
„Nemohu mít ráda ty, kdo mě nechtějí mít rádi, i když se jim snažím všemožně vyhovět, a musím se bránit proti těm, kdo mě trestají nespravedlivě. Je to zrovna tak přirozené, jako když mám ráda ty, kdo mi projevují náklonnost, a když se podrobím trestu, jestliže vím, že je zasloužený. - Jana“
Více citátů z knihy najdete u autora.
Kniha Jana Eyrová v seznamech
v Právě čtených | 106x |
v Přečtených | 7 025x |
ve Čtenářské výzvě | 1 149x |
v Doporučených | 671x |
v Mé knihovně | 1 755x |
v Chystám se číst | 1 403x |
v Chci si koupit | 217x |
v dalších seznamech | 94x |
Jana Eyrová jako taková je nesmírně sympatická hrdinka. Její postoje, tvrdohlavost a odhodlanost mě prostě bavila.
Chvílemi to samozřejmě bylo trochu zdlouhavé, ale ani jednou se nestalo, že bych začala přeskakovat.
Super počtení.