Totožnost je príma kšeft přehled

13.12.2020

Čtvrtý indiánskodetektivní příběh: stejné napětí, stejná Jane s instinkty a fintami k záchraně hledaných, výborný začátek jako vždy a konec odpovídající názvu edice. (A stejná překladatelka, které občas ujede pravopis či vypadnou písmena i v příjmení hlavní postavy, a stejně odfláknuté korektury – tím si ale radost kazit nenechám.)
Opět mě to bavilo – a jiný účel to nemá. To, jak vážený lékař, nyní zločinec na útěku, lpí na falešném obrazu své situace a Jane je nucena mu iluze rozbít, jak se životní jistoty vyjádřené slovy „mám tam své přátele“ a „jsem lékař“ mohou stát nicotnými a dokonce život ohrožujícími, vyvolává až úzkost – a je to ta nejlepší část. „Nemůžete utéci od ošklivé minulosti a ponechat si zbytek – úctu a vděčnost, které jste si vysloužil, přátele a rodinu, kterou milujete, postavení, jemuž jste se těšil.“ Ráda mám i to, jak rovnocenné soupeře autor pro Jane vybírá, nejen ze strany zloduchů, ale tentokrát i dobroduchů :-).
Jen mi prozraďte: koho napadlo nazvat tento díl tak lacině a přiblble? Jestli tenhle trend (bohužel už běžný u filmů) došplhá i k vyšší literatuře a třeba román „Na západní frontě klid“ bude vydán pod názvem „Koho picne frantík?“, picněte i mě.