Japonský agent v Tibetu přehled
Hisao Kimura
Deset let autorova tajného cestování. Na podzim roku 1943 se malá skupina poutníků z Vnitřního Mongolska vydala na západ. Leželo před nimi nečitelné bojiště s oddíly japonské armády a jejich čínskými a mongolskými rivaly, bojujícími za osud Střední Asie. Mezi těmito poutníky byl i mladý mnich, zvaný Dawa Sangpo. Ten ovšem nebyl Mongolem, nýbrž japonským agentem a jmenoval se Hisao Kimura. Tato dlouhá cesta znamenala jedno z největších putovních dobrodružství, podstoupeným kýmkoliv z jeho vlasti v tomto století.... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1998 , Volvox GlobatorOriginální název:
Japanese Agent in Tibet
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Japonský agent v Tibetu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Název knihy by měl čtenáře nalákat, že se bude jednat o "špionážní" román. Není tomu tak. Je to cestopis, popisující Mongolsko, Tibet až po Indii na pozadí historických událostí v Asii před, v průběhu a konci druhé světové války - a to očima mladého Japonce. Tak nějak vypadala Střední Asie mezi roky 1940 a 1950. Moje druhá kniha o Tibetu z té doby.
Uvědomuji si, že dneska je riziko to přiznat, ale mám pro Tibet slabost od chvíle, kdy jsem zjistila, že existuje. Pohled na starou část světa očima japonského, byť ne zrovna sympatického špiona, mě bavil a občas mě přivedl i k údivu. V závěru knihy vyjádřil krátkou reflexi vztaženou k vlastnímu národu, a protože se mi zdá pro dnešní dobu ve vztahu k jiným národům inspirující, kousek ocituji.
"Považovali jsme se za čisté a šlechetné, zatímco ve skutečnosti jsme byli pouhými pěšáky velké falešné hry. Nyní si s hořkou lítostí vzpomínám na rozpor mezi růžovým snem o Velké východoasijské sféře vzájemné prosperity - propagovaným japonskou armádou a vládou - a drsnou realitou, ve které jsme se angažovali do programu útočných rasových výbojů. Na počátku málo z nás vědělo o krutostech války, ale na konci neexistovala omluva z neznalosti pravdy. Největší tragédií, kterou Japonsku způsobila válka, nebylo to, že jsme ji prohráli, ale že jsme se z naší porážky pramálo poučili a vynořili se bez vlastní identity.
Ve skutečnosti jsme zjistili pouze to, že neradi prohráváme. A to byl také skutečný důvod - opravdovější než lítost nad tím, co jsme udělali - proč se japonští lidé snažili ze společnosti vymazat vše, co mělo něco společného s válkou a militarismem. Samozřejmě že jsme byli úžasně úspěšní: dokonce tak úspěšní, že jsme vymazali i to nejlepší z naší tradiční národní identity. V ideálním případě jsme si měli zachovat starého ducha sebeobětování a oddanosti vyššímu cíli, spojit ho s vědomím, co se děje ve světě okolo nás, abychom pak vyšší cíl poznali, až ho uvidíme."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Japonský agent v Tibetu v seznamech
v Přečtených | 9x |
v Mé knihovně | 2x |
v Chystám se číst | 6x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 2x |
Kdysi jsem se o tuto zemi zajímal a tato kniha jednak zapadla do učiněných poznaktů, ale také přispěla k reálnějšímu pohledu na věc. Pokud to tak lze říci, protože ta realita je dost syrová. Mladý Kimura nejprve pracuje na "statku" v Mongolsku provozovaném v rámci aktivit Asociace sousedů, což je dnešními slovy jakási nezisková organizace. Při vykonávání bohulibé činnosti, jako je péče o stáda, válečné uprchlíky a zatoulaná zvířata, se seznamuje s prostředím, učí se mongolsky a připravuje se na své nasazení. Jedná se o silný příběh, prostoupený přátelstvím, ideály, težkostmi a také postupným vystřízlivěním. Průvodcem je zde racionalizující mysl autora, která mu díky jeho svědomí, které je asi více vyvinuté, než u jeho kolegů, přináší určitou sebereflexi. Bohužel je patrné, že v tomto prohlénutí zůstává ve svém okolí jaksi osamocen.
K výtkám k překladu bych přidal zmínku o britských službách "M15 a M16" namísto MI5 a MI6 nebo "Mainichiho novinové společnosti", což má asi být The Mainichi Newspapers Co., Ltd., tedy Mainichi Shimbun. Se slovem mainichi by se pak nemělo nakládat jako s vlasním jménem nějaké člověka. Zní to stejně svérázně jako když se řekne: Tu televizi mám od Sonyho.