Jarní vody přehled
Ivan Sergejevič Turgeněv
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190575/bmid_jarni-vody-g17-190575.jpg
4
177
177
K velkým milostným příběhům světové literatury patří i novela Jarní vody známého ruského klasika. Romantický příběh lásky, nakonec zklamané a nikdy nenaplněné, s krásnou postavou Gemmy, ženy hlubokého a opravdového citu, typicky turgeněvovské hrdinky. Jeden z nejkrásnějších milostných příběhů ve světové literatuře, do něhož se promítlo mnoho autorových osobních zážitků a pocitů.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jarní vody. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (36)
Pro mě překvapivě vynikající věc o přelétavosti mladického srdce. Sanine, chlapče, dobře ti tak, dostal jsi, co sis zasloužil.
Tohle byla docela zábava. Pokud hledáš něco ruskýho, stravitelnýho a míň psychologickýho guláše, než je třeba v Dostojevským, šáhni určitě po jarní vodce. Krátký je to akorát a sviští to člověče, jako regionova mezi bubnama a hradčanskou.
Je to fakt sranda. Ruskej lesa pán má všechno naplánovaný a za poslední chechtáky jede z Itálie zpět na Sibiř. Při čekání na dostavník pendlující mezi mezi Frankfurtem a Sibiří Bim ho!!!
A než bys stačil dojíst frankfurtskou polívku, zasnoubí se se snoubenkou místního pracháče a namachrovance. Pracháč měl aspoň prachy. Zato tenhle nemaká a aby měl na cimru, musí střelit panství. Jenže když ještě není aukro, musí se na to střílení do Ruska.
Cestou naštěstí vyruší u frankfurtský pečeně jednoho buřta (svýho spolužáka) a ačkoli miluje svojí snoubenku, kterou vlastně ukrad, stane se po přesnídávce z frankfurtskejch párků sexuálním otrokem buřtovy manželky. Mimochodem, morbidně bohatý. A tak místo do Ruska, nebo do Frankfurtu na rendlík frankfurtský omáčky, hasí si to Míťa do Paříže, kde nejspíš dostane roubík do huby a pořádnou bondáž. Ale to je jenom moje domněnka. Takhle to dopadá, když se přemejšlí trenyrkama, to jsou pak sliby chyby, průsery a zajímavý situace.
Ale všichni víme, že každá voda steče nakonec od shora dolů a Míťa za pomoci pošťáka Ondry nalezne kýžený klid a mír. Za mě dobrý a není to naposled, co jsem to čet.
Související novinky (1)
Knižní novinky (17. - 26. 1.)
16.01.2014
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jarní vody v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 246x |
| ve Čtenářské výzvě | 46x |
| v Doporučených | 10x |
| v Knihotéce | 106x |
| v Chystám se číst | 102x |
| v Chci si koupit | 24x |
| v dalších seznamech | 6x |
Část díla
Jarní vody
1872
Autorovy další knížky
| 1950 | Lovcovy zápisky |
| 1970 | Otcové a děti |
| 1977 | Jarní vody |
| 1963 | Asja |
| 1969 | Milostný kruh (7 povídek) |
(SPOILER) Novela z pozdního Turgeněvova období. Mladý nepříliš bohatý ruský šlechtic Dimitrij Sanin projíždí Frankfurtem, kde potkává krásnou italskou dívku Gemmu. Sanin si vysoce cení svých morálních kvalit a je dokonce ochoten nechat se vyzvat na souboj, aby bránil dívčinu čest. Mezi mladými lidmi vznikne láska, Gemma dokonce kvůli Saninovi opoušté dvého bohatého snoubence. Aby byl ale schopen svou nevěstu finančně zajistit, musí Sanin prodat své panství doma v Rusku, což je jediný způsob, jak si zajistit peníze. Vhodná příležitost se naskytne, když náhodou potkává svého dávného přítele, jehož žena je velmi bohatá a byla by snad ochotna panství odkoupit. Sanin se za ní rozjíždí, ale upadá do moci inteligentní, vypočítavé a volnomyšlenkářské ženy, která jak se ukáže sbírá milence jako jiný známky. V lásce nezkušený Sanin jí podléhá a nedokáže se vymanit z jejího vlivu. Do Frankfurtu se už nevrátí a Gemmu nikdy víc nespatří. Jako zralý muž o třicet let později si svůj čin vyčítá a trápí se, ale na závěr přichází přece jen odpuštění.
Plasticky jsou vykresleny tři hlavní charaktery; Gemma jako silná osobnost, ochotná jít za svým srdcem a hledat štěstí i když se musí postavit vlastní matce a konvencím. Dále Marja Nikolajevna, bohatá žena, které její bohatství dává svobodu. Inteligentní, sebevědomá, ve všech ohledech prototyp moderní nezávislé ženy, která si je vědoma své převahy a s oblibou ji využívá. A mezi nimi mladý, nezkušený a naivní Sanin, který má sice ty nejlepší úmysly, ale nechá se okouzlit a ukáže se, že jeho čest je pouze románová póza, chiméra, která při zkoušce jeho vlastního charakteru není tak pevná jak předpokládal a shoří jako papír.
Turgeněv občas užívá v přímé řeči pro dokreslení děje cizojazyčné vsuvky ve francouzštině, italštině a němčině, což ilustruje kosmopolitní charakter tehdejší ruské šlechty, ke které sám patřil. V novele jsou i jemné odkazy kritizující ruskou praxi nevolnictví.
Čteno v překladu Pavly Boškové, podle mého názoru velmi zdařilém.