Jaro přehled

05.01.2024

Na to, že kniha vznikla na začátku 20. století, je to velmi moderní literatura. Psychologické vykreslení celoživotní lásky a snahy ji získat, nerovnosti v partnerství, vzlety a propady manželství, to vše je tu vylíčeno velmi plasticky. Je dobré, že autorka zbytečně nikam neodbíhá, drží se vztahovosti a klade si různé otázky typu: Může člověk změnit své chování nebo city, když má vzorce, které si nese z vlastní rodiny?; Jak vypadá vztah mezi mužem a ženou, když jeden miluje a druhý má sice rád, ale víceméně nakonec ustoupí bez vnitřního žáru? Jak se chovat k událostem, které se odehrály před vztahem? Jak může být poznamenán vztah dvou bratrů, když se zamilují do téže ženy? Je možné se v rozpadnutých vztazích vrátit? Zkrátka v kontextu tehdejší literatury to muselo být skutečně progresivní, až výbušné. Z dnešního hlediska za sebe musím říct, že to tak bombasticky nepůsobí, chvílemi je to trochu (až archaicky) uvzdychané a zavane tam odér Večerů Pod lampou. Ale jen chvílemi. Jinak uznávám, že je to důležité dílo nobelistky a jsem velmi rád, že jsem si knihu přečetl.

08.04.2019

Sigrid Undset jsem si zamilovala u Kristiny Vavřincové..a knihobudky (možná to není náhoda :)) mi poslední dobou přinášejí pod ruky další její díla...a tak jsem právě dočetla Jaro...poetický román o hledání lásky a svého místa na světě.. opět nádherné popisky krajiny, plné barev , vůní, citů, máte pocit, že voníte vlhký mech, slyšíte vítr v korunách borovic, vítr je cítit fjordem..a do toho spoznáváme mladé lidi, zmítané svými myšlenkami a city (to jsou ti seveřani...akorát v modernějších knížkách jdou city a úvahy o nich víc bokem, a tvrdě dopadá suchá a ponurá deprese a závislosti a násilí různých druhů..)
Celým románem se vine osudový vztah Rosy a Torkilda...již od dětství :) oba dělají spousty věcí špatně, stále jenom přemýšlejí a ve finále oba hledí hlavně na sebe.. ale nebyla by to SIgrid, aby nakonec nedopřála milencům prozření... nádherně napsané. Plné zajímavých myšlenek...a která postava byla nejlepší ?? jednoznačně Betzy :) veselá, upřímná, rozumná a přitom citlivá...a Betzy oba vděčí za mnoho..
Kromě příběhu našich hrdinů jsme se podružně dověděli i co to o fungování norské společnosti počátkem 20.století...a o fungování vztahů a názorech mužů a žen na společný život a rodinu.

a něco na závěr :
"Za plotem drnčely osvětlené tramvaje a tu a tam vykřísly z drátů vedení modrobílou jiskru. V parku však bylo pusto a ticho, ztemnělé trávníky přecházely do barvy měděnky a skupiny stromů se proti temně fialovému nebi jevily černé. Nikoho nebylo vidět, jen pár odrostlejších dětí si mezi keři hrálo na schovávanou. Kdysi dánko se i Torkild s Rosou takhle k sobě tiskli za stromem a ruku v ruce se prodírali keři, až na ně ze všech stran pršelo suché červené a žluté listí. Jukali z houští a zajíkavě si šeptali - hrou ve tmě úplně zdivočeli a jejich malá srdce překypovala fantastickými sny o nejrůznějších dobrodružstvích a nebezpečenstvích, před kterými bylo nutno doopravdy utíkat."

"Dosud nikdy neuvažovala nijak zvlášť o tom, že Torkilda má. Jeho zamilovanost měla za cosi samozřejmého, co jí patří odjakživa, a nikdy se nepokusila ocenit, co pro ni znamená. Teď to věděla. Ne že by po Torkildovi přímo toužila, ale uvědomila si, že ho nikdy nedokáže vytrhnout ze svého srdce, aby jí tam nezůstalo holé, bolavé místo. A věděla, že jeho lásku by také nechtěla postrádat -.."

p.s. tuto už do knihobudky vracet nebudu :) vyměním za jinou...