Šťastné dny přehled

20.06.2019

Takové pohlazení po duši..aneb jak Sigrid po válce vzpomínala na "šťastné dny" svojí rodiny...až z doslovu jsem se dozvěděla, že v momentě, kdy je psala, 2 z jejich 3 dětí už byly po smrti.
Sigrid nás provede idylickým rokem, kde je vše hezké prozářené teplou radostí a je úplně jedno, zda prší, sněží, či svítí slunko. Ukáže nám nejen vztahy, ale hlavně nás provede typickým norským rokem - oslavy, svátky, běžný provoz, prázdniny na salaši v čisté přírodě, sběr morušek, průvody - od podzimních "bramborových prázdnin" po další podzim...

Pár citací si ještě dovolím :
"...a té noci leželo venku několik pastýřů.Hlídali svá stáda oveček - " " A byli pořáádně namazaní," vpadl nadšeně hans a hlas se mu zachvíval vzrušením. "zbláznil ses ?" zděsila se maminka, "jak tě něco takového mohlo napadnout ?byli to hodní a zbožní muži !" "Bane, mami, takoví mužští, co leží v noci venku na zemi, jsou namazaní v jedném kuse." Bylo to v letech po první světové válce a v Norsku byl vyhlášen zákaz používání alkoholu. Zájem o provinilce proti tomuto zákazu byl od velkých až po ty nejmenší nesmírný a poklesky bývaly vděčným námětem rozhovorů."

"V Norsku bývá o Vánocích vždy zima jaksepatří a je jen třeba naplnit vědra a troky sněhem a všecko maso , které se má uchovat čerstvé, do něho naložit. Jenže když je počasí mírné, nastává svízel. Část pečínek se musí předpéct, jiné maso se musí naložit do soli s pepřem, prejt, klobásy a jelita je třeba upéct a uvařit, naskládat do kameňáků a zalít sádlem. A kromě toho se do Vánoc musí stihnout všechno ostatní : do slaného láku naložit šunky do sladké=ho jehněčí kýty a z vepřové hlavy a nožiček udělat huspeninu. A musí se napéct cukroví, vyprat všechno prádlo a v celém domě provést velký úklid."

"V Norksu je zvykem,. že o vánocích si lidé všude zavěšují před okna takové obilné snopky. Před mnoha tisíci lety, když se lidé doby kamenné v Norsku naučili pěstovat obilí, věřili, že plodivá síla usídlená v zemi prchá, když pole začnou sklízet a skryje se v posledních klasech, co na poli zbyly. Když pak požali i ty, měli za to, že plodivou sílu zachytili. Proto si poslední snop obilí vždycky schovali a dali stranou. A uprostřed zimy, kdy půda byla zmrzlá a pokrytá sněhem, když za nocí hrůzostrašně duněly ledy na jezerech a stromy v lese praskaly mrazem, když byla celý den jen tma a den trval jen tu krátkou dobu, co se slunce vytáhlo nad okraj lesa, nemocné, rudé horečkou a bez lesku, aby se malý kousek plížilo nízko po obloze, než se schýlilo a a zase se schovalo - tehdy vynesli lidé doby kamenné ten pslední snop a pověsili jej poblíž svých obydlí. Síla z obilí měla slunci dopomoci znovu ke zdraví, aby mohlo hřát a svítit a zvítězit nad zlou zimou - a aby se do roztáté půdy na poli vrátil život a lidem poskytl novou úrodu požehnaného obilí."

Sigrid opět ukázala svůj vypravěčský um.
Milé, uklidňující. Za mně doporučuji.