Jediný príbeh přehled

01.09.2024

Není to příběh, spíš úvahy a filozofování nad příběhem, který nemohl dopadnout jinak.
Teď se dívám, že Malýmedvěd má stejný názor :-) Asi podobně jako autor, který milionkrát rozebere jedno téma, a to lásku, kam jsme až schopní zajít, anebo také ne. Realita se těžce střetává s romantickými představami, podobně jako schopnost milovat v devatenácti a po dvou dětech. Právě konfrontace vztahu z pohledu ženy by byla jistě zajímavá.

"Joan po mě chtěla, abych byl dospělý. Byl jsem ochotný to zkusit, pokud to pomůže Susan, jenže z dospělosti mě pořád jímala hrůza. Za prvé jsem si nebyl jistý, jestli dospělosti lze vůbec dosáhnout. Za druhé, i kdyby tomu tak bylo, je to vůbec žádoucí? A za třetí, i kdyby to žádoucí bylo, pak pouze v porovnání s dětstvím a pubertálním věkem. A proč jsem měl takový odpor a nedůvěru k dospělosti? Co mi na dospělých a dospělosti vadilo? Stručně řečeno: pocit, že mají na všechno patent, pocit nadřazenosti, předpoklad, že všechno vědí líp, ne-li nejlíp, nesmírná banalita dospělých názorů, to, jak si ženy vyndávají pudřenky a pudrují si nosy, jak muži sedávají v křeslech s roztaženýma nohama a v jejich kalhotách se až příliš těžce rýsují jejich intimní partie, jak klábosí o zahrádkách a zahrádkaření, jak zírají přes ty své brýle a vy zase zíráte na ty zjevy, které ze sebe dokázali udělat, to jejich pití a kouření, to jejich burácivé zahleněné chrchlání, ty umělé vůně, které na sebe stříkají, aby zakryly své zvířecí pachy, to, jak muži plešatí a ženy si tvary svých účesů lepí lakem na vlasy, ta odporná představa, že možná ještě pořád spolu souloží, to jejich poslušné dodržování společenských norem, jízlivé odmítání čehokoli ironického nebo zpochybňujícího, předpoklad, že úspěch jejich dětí se bude určovat podle toho, jak dobře dokážou napodobit své rodiče.....jak pátrají po zbytcích jídla, které jim uvízlo mezi zuby, to, jak se o mě moc nezajímají a jak se zase zajímají příliš, když o to nestojím...To byl jenom stručný seznam, do něhož jsem pochopitelně nepočítal Susan.

-Tvrdila, že se chce opřít o mý rameno zlehka jako ptáček. Připadalo mi to poetický a taky naprosto dokonalý. Přesně to, co chlap potřebuje. Nikdy jsem se nechtěl citově vázat.
Mělo to dva háčky. Za prvé, ptáci odlétají, že jo? Jsou to ptáci, mají to v povaze. Za druhý, vždycky než odletí, tak vám to rameno poserou. "