Jezení přehled
Ivan Medeši
Toto je soubor šesti próz, přesněji hodně divokých, syrových až šílených příběhů, jejichž hrdinům se tak snad ani nehodí říkat a přesto jimi jsou. Ve světě, který je punkově balkánsky postkomunistický (už takto navrstvená charakteristika může odrazovat, ale spíše lákat. Především čtenáře možná už trochu unaveného jistou spořádaností současné prózy, jak české, tak slovenské), trpí tito hrdinové, tyto figury extrémně silnou sebereflexí. Nikoliv ovšem existenciálně trýznivou a sebezpytnou, ale sebevědomou v touze žít si to svoje, byť i jim samotným se to občas nelíbí. A do toho autorův jazyk, který si nebere servítky. Není ovšem drsný po "bukowsku", neodstrkuje skutečnost od sebe, ale činí v těchto výrazech, větách, myšlení jejich svět, byť s obtížemi, obyvatelný.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jezení. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jezení v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 1x |
v Knihotéce | 1x |
v Chystám se číst | 3x |
Je to taková ta mentalita z vesnice, kde se zastavil čas, jako to znám dobře tady kousek odsud. Čumění na bednu, laciný porno, honění, chlastání, fet, prcání, hádky, pomluvy, post-komunismus. Balkán. Všechny bývalé satelity. Medeši je punkáč, jak říkal, za jeho časů nebylo do čeho píchnout a tak každej chlastal - jeho postavy mluví od podlahy, jeho hrdinové to mají na háku, posílají všechny do prdele, nějaké životní poslání je jim ukradené, myslí na sebe a na to, jak vyhrát den, vyhrát moment, protože všichni ostatní jsou jen krysy, co se je snaží potopit, jít proti nim... prokousávají se mizérií života, jako ožralci, nebo smažky a to je jejich denní chleba a lepší budoucnost není něco, nad čím by přemýšleli, nebo brali jako možnou alternativu, zajímá je jen to, jak uniknout tomu, co je teď (a že přesně jednu takovou osobu z rodiny znám... ale, když nad tím teď přemýšlím, možná té definici odpovídám taky). A právě to dělá Medešiho psaní atraktivním, to přijetí pekla a upřímné bahno reality, nicméně, jak je to na začátku cool, stejně jako otevřená flaška to brzo vyčichne a to, co ho dělalo cool pak už napotřetí-čtvrté-páté najednou nudí. V prvním příběhu, Vítězství, kdy hrdina postupně po každém ožeru ztrácí končetiny, až nemá ani nohy ani ruce a pak se mu stejně daří "zvítězit", vyhrát v ruletě, ožrat se, s pomocí se dostat do taxíku, nakoupit chlast a pak se ožrat ve vaně doma (u rodičů) do němoty (vzpomněl jsem si na Laheyho v Trailer Park Boys, který si napustil bazén plný modré vodky), ale zároveň mi povídka přišla i taková beckettovská, tím motivem. Nicméně, čte se to dobře, protože člověk nepotřebuje nějak extra hluboce dumat nad dějem, nebo přesahem, je spíše vystaven paranoie a pohrdání absurdních existencí hrdinů a to mnohy přináší navíc spoustu humoru, jakožto život je zkrátka taková komedie. Bonusové body za to označování "jako krysy", to je mi taky blízko, s kolegou z práce jsou pro nás "krysí analogie" denním chlebem, zpocenou krysou počínaje, ale jak jsem řekl Medešiho styl se rychle přejí a pak mi přijde, že je to jen takové klení, odnikud nikam, co už nic nového nepřinese a tak už s každou stránkou jen chcete konec. Je to zábava, dokud je to zábava, ale pak přijde realita...