Nová kniha
Jezení - Ivan Medeši
Toto je soubor šesti próz, přesněji hodně divokých, syrových až šílených příběhů, jejichž hrdinům se tak snad ani nehodí říkat a přesto jimi jsou. Ve světě, kte... detail knihy
Nové komentáře u knih Ivan Medeši
Jezení
„Je to taková ta mentalita z vesnice, kde se zastavil čas, jako to znám dobře tady kousek odsud. Čumění na bednu, laciný porno, honění, chlastání, fet, prcání, hádky, pomluvy, post-komunismus. Balkán. Všechny bývalé satelity. Medeši je punkáč, jak říkal, za jeho časů nebylo do čeho píchnout a tak každej chlastal - jeho postavy mluví od podlahy, jeho hrdinové to mají na háku, posílají všechny do prdele, nějaké životní poslání je jim ukradené, myslí na sebe a na to, jak vyhrát den, vyhrát moment, protože všichni ostatní jsou jen krysy, co se je snaží potopit, jít proti nim... prokousávají se mizérií života, jako ožralci, nebo smažky a to je jejich denní chleba a lepší budoucnost není něco, nad čím by přemýšleli, nebo brali jako možnou alternativu, zajímá je jen to, jak uniknout tomu, co je teď (a že přesně jednu takovou osobu z rodiny znám... ale, když nad tím teď přemýšlím, možná té definici odpovídám taky). A právě to dělá Medešiho psaní atraktivním, to přijetí pekla a upřímné bahno reality, nicméně, jak je to na začátku cool, stejně jako otevřená flaška to brzo vyčichne a to, co ho dělalo cool pak už napotřetí-čtvrté-páté najednou nudí. V prvním příběhu, Vítězství, kdy hrdina postupně po každém ožeru ztrácí končetiny, až nemá ani nohy ani ruce a pak se mu stejně daří "zvítězit", vyhrát v ruletě, ožrat se, s pomocí se dostat do taxíku, nakoupit chlast a pak se ožrat ve vaně doma (u rodičů) do němoty (vzpomněl jsem si na Laheyho v Trailer Park Boys, který si napustil bazén plný modré vodky), ale zároveň mi povídka přišla i taková beckettovská, tím motivem. Nicméně, čte se to dobře, protože člověk nepotřebuje nějak extra hluboce dumat nad dějem, nebo přesahem, je spíše vystaven paranoie a pohrdání absurdních existencí hrdinů a to mnohy přináší navíc spoustu humoru, jakožto život je zkrátka taková komedie. Bonusové body za to označování "jako krysy", to je mi taky blízko, s kolegou z práce jsou pro nás "krysí analogie" denním chlebem, zpocenou krysou počínaje, ale jak jsem řekl Medešiho styl se rychle přejí a pak mi přijde, že je to jen takové klení, odnikud nikam, co už nic nového nepřinese a tak už s každou stránkou jen chcete konec. Je to zábava, dokud je to zábava, ale pak přijde realita...“... celý text
— JP
Vilkovia
„Knižka sa skladá z dvoch šialených noviel, ktoré spájajú spoločné témy. Utrpenie pseudointelektuála v slabo platenom zamestnaní, vyzretosť nad všetkými ostatnými, túžba po lepšom živote a antisystémovosť. Najsilnejší aspekt noviel je určite štylistika a vyjadrovacie prostriedky. Autor písal úplne bez zábran – vulgárne, surovo, šokujúco, ale zároveň pokojne, lebo je to napokon realita. V niektorých ohľadoch mi to pripomínalo Bukowského, no vo Vilkoch bol väčší dôraz na individualitu človeka a jeho vnútorné zápasenie so sebou samým. I keď môžu novely na prvý pohľad vyzerať šokujúco, verím, že vystihujú každodennú realitu až smutne veľkého počtu ľudí.
Príbeh nie je až taký dôležitý, ide o vyjadrenie myšlienok, pocitov a komunikáciu so sebou samým, zmierenie sa so stavom vecí. Všetko zaobalené do prestrelených až absurdných situácií, ktoré všetky tieto vážne témy komicky odľahčujú.“... celý text
— LittleAndy
Jedenie
„Priznám sa, že spočiatku som ku knihe pristupoval pomerne skepticky, z dôvodu pre mňa atypického a drsného jazyka, avšak vzápätí som si uvedomil, že jazyk patrí k toposu, v ktorom sa odohráva dej, nehovoriac o komike, ktorú funkčné použitie pejoratív, hanlivých výrazov a invektív samovoľne vyvolávajú.“... celý text
— MatejHrbolta
Vilkovia
„No, neviem kam sa tá laťka posúva, ale fakt je, že Medeši dosiahol nové výšiny. Alebo dná. Jedenie fungovalo. Poviedková forma ho nezväzovala, dovolila mu viac experimentovať, viac odpúšťala takpovediac. Absurdné situácie som si užíval, nemal som potrebu racionalizovať, všadeprítomné hovná fungovali ako vyjadrenie odporu voči systému, spoločnosti, zaostalosti. Vilkovia sú podobní, no dve novely o sto stranovej dĺžke fungujú podstatne horšie. Medeši svoju hravosť nedokázal pretaviť do dlhšieho textu, niektoré pasáže pôsobia zbytočne, zdĺhavo, silene, (výlet do Ukrajiny napr.) hovná už tiež nebavia ako predtým, a niektoré extrémne scény sa už len veľmi ťažko dajú brať s nadsádzkou, ako pri Jedení (slávna scéna jedenia napr.) Medeši by chcel kritizovať spoločnosť a zároveň experimentovať so žánrom a formou, no tu ten správny pomer nenašiel. Som zvedavý, s čím ďalším príde, ale týmto smerom už cesta nepovedie.“... celý text
— smazenaryba
Vilkovia
„Tak totok je teda porádný hardkor, ha! Normálne som sa červenal. Len pre otrlých čitateľov, už poučených.“
— Gracian1964
