Jindřich VI. Díl první přehled
William Shakespeare
Jindřich VI. Díl první je historická hra Williama Shakespeara napsaná zřejmě v roce 1591. Spoluautorem mohl být Thomas Nashe. Hra se odehrává v době anglického krále Jindřicha VI. Zatímco druhá část Jindřicha VI. se zabývá královou neschopností potlačit hašteření šlechty a nevyhnutelnosti ozbrojeného konfliktu a třetí část popisuje hrůzy onoho konfliktu, první část se zabývá ztrátou anglických území ve Francii a politickými machinacemi vedoucími k válce růží, jelikož anglický politický systém se rozpadá kvůli osobním konfliktům a žárlivosti. V této hře vystupují četné historické postavy, které jsou zobrazeny tendenčně, zvláště to platí o Janě z Arku, která je vylíčena vyloženě v temných barvách jako čarodějnice a intrikánka, která využívala spolupráci s temnými silami a přinutila burgundského vévodu v kritické situaci zradit Anglii. Vyšlo v rámci edice Souborné dílo Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského, v souboru s dalšími třemi svazky: Richard III., Jindřich VI. Díl druhý a Jindřich VI. Díl třetí.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2004 , ELK - Evropský literární klub , Knižní klubOriginální název:
Henry the six
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jindřich VI. Díl první. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Henrich VI je spomedzi celej trilógie azda najmenej básnický, a čo je ešte horšie, aj najmenej dramatický. Absentuje tu démonická Margaréta aj Richard III, súboj dvoch nárokov na trón sa tu ešte len rozvíja, slovné prestrelky plné siláckych rečí nepôsobia očarujúco, skôr ťažkopádne a arcizloduchom je tu neživotná Jana z Arku, záporná postava bez akýchkoľvek vlastností. Tam kde Margaréta odpudzuje a Richard III démonicky baví, Jana z Arku proste len je, a to preto aby plnila funkciu v príbehu. Asi nikde inde v Shakespearovi nebola propaganda taká nudná a splošťujúca.
Nedramatickosť hry (o čom svedčí aj veľmi nízky počet inscenácií) a absencia skutočne podmanivých a hlboko rozporuplných charakterov je tu nahrádzaná epikou, predovšetkým množstvom bitiek a rôznych vojnových kotrmelcov, kedy sa šťastie prikláňa raz na jednu, raz na druhú stranu. Vo väčšej miere tu absentuje aj povestný Shakespearov humor, ktorý dokázal pozdvihnúť ostatné, menej dramatické historické hry (Henricha IV a Henricha V). A ani Shakespeare-básnik a Shakespeare-mysliteľ ešte z rukavice nevytriasol svoje najväčšie tromfy - "kozmické", prekvapivé metafory, eseje, slovné hry a dvojzmysly.
Pre mňa osobne ide o extrémne dlhú a zbytočnú expozíciu do deja, ktorý začína dostávať naozajstné dramatické a básnické kontúry až vo výbornej druhej časti. Bezpochyby jedna z najhorších Shakespearových hier vôbec (a za mňa najhoršia spomedzi celej osemdielnej série), čo však znamená, že je to stále lepšie, než väčšina dobových hier. Keby to napísal Thomas Kyd prihodím pokojne jednu-dve hviezdy.
Videné adaptácie
Divadlo: -
Film: V kruhu koruny II: Henrich VI (1. diel)
Vzhledem k tématickému zaměření budou Shakespearovy historické hry pravděpodobně blahem pro mou duši. Nutno podotknout, že bez alespoň nejmenší znalosti reálií by to byla četba těžko srozumitelná. A už první díl Jindřicha VI. obojí dostatek naznačuje.
Mou nejoblíbenější scénou se stala předzvěst Války růží v zahradách při sporu Plantageneta se Suffolkem. Za zmínku stojí i zobrazení Jindřicha VI. jako poněkud slaboduchého mladíka. A jsem zvědav na jeho vývoj i vzhledem k nástupu Markéty z Anjou a hlavně na ono rozbujení bojů mezi Yorky a Lancastery. Stejně tak pozoruhodné je surové vyobrazení Jany z Arku jako regulérní ďáblovy děvky ovládající démony, rozhodně to není božská květina z Orleáns (a že si na ní York a spol zgustli). V tom si s ní nezadá Winchester - ostatně kasta papežských legátů to na ostrovech nikdy neměla jednoduché. Říkal jsem si, že takhle zhanit katolíky (potažmo i Francouze) - jakkoli zaslouženě - by si Shakespeare nemohl beztrestně dovolit za vlády Marie Tudorovny. Naštěstí se dějinně minuli - dobře pro něj, dobře pro nás.
Ve hře jsou znát pochopitelně tendence doby. Ale taky tendence ryze - anglické. Tudíž pro britofily skvělá věc. Epická akčnost hry s pomíjivostí válečného štěstí by rozhodně zasluhovala velké plátno, nejen divadelní prkna. Mimoto, Hilský v úvodu zmiňuje, že Shakespearovi je přisuzována pouze menšinová část hry. Nevím, do jaké míry je to pravda, ale fakticky se forma oproti komediím docela razantně změnila a styl je celkem odlišný.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jindřich VI. Díl první v seznamech
v Přečtených | 11x |
v Knihotéce | 7x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
2015 | Romeo a Julie |
2010 | Hamlet |
2011 | Zkrocení zlé ženy |
1994 | Sen noci svatojánské |
1964 | Othello |
Zde, vedle Krále Jana, naplnila se má jistá obava z historických her. Tedy spíše her politických, ale to nechme nyní stranou. Tohle mě prostě nebavilo. Jistě, naprosto ohromující přítomnost velikého Talbota a nemenší Jany, dává hře svůj nezanedbatelný charakter a je jimi jistě specifická. Nestačí mi to však. Dohromady se mi jedná o nudnější a nezajímavější kus, než jsem u mistra zvyklý dostávat. Hra je bezesporu dobře a silně nadprůměrně zpracována, nezdá se mi však, že by čtenáři zanechala lepší pocit, než sledování nějakého zajímavého filmu.
Zajímavé scény obsahuje, povětšinou jsou to ty Talbotovi. Za vrcholnou scénu považuji jeho rozpravu s Hraběnkou. Hilského poukaz na "dvojí tělo Talbotovo" ke přesvědčivý a ten obraz je ohromující. Tělo Talbotovo vskutku nevejde se do jakéhokoliv zámku. I Talbotova smrt je fascinující, ostatně jako takřka každá scéna s ním.
Kozlovi dám za pravdu s tím, že je poutavé sledovat počátek Války růží a prvotní oťukávání postav. Patrně mne to fascinuje poněkud méně, neb rád si držím na mysli, že je to Růže válka Shakespearova, nikoliv historická a že sleduji fikční postavy, jako kdekteré jiné. Nikoliv historické velikány. Poutavé to nicméně je.