Jiný kraj přehled

20.12.2024

Zajímavá povídková antologie. Žánrově se rozprostírá napříč celou fantastikou, čímž se otevírá pestrá paleta příběhových odstínů. To je umocněno i ústředním tématem, totiž palčivými problémy současného světa, které jsou v povídkách akcentovány. Vznikla tak určitá časová kapsle; prakticky každá povídka zde má tah na branku. Z knihy jde znát, že nad celým konceptem se editoři důkladně zamysleli, což je mi sympatické.

Co se povídek týče, většina příběhů mě dokázala zaujmout. Potenciální problém zde může mít homo škatulkus, jemuž koncept multižánrové sbírky uniká, pročež hlasitě křičí. Nicméně i jakožto čtenář preferující zejména literární temnotu nemohu kvalitě děl nic vytknout a často tak jde spíš o otázku osobního vkusu. Mám-li vybrat tři kusy, které na mě zapůsobily nejvíce, budou to: SAMI NA CESTĚ, SLOŇA a DAR BOHA VYHNANCŮ. Mezi čestnými zmínkami bych uvedl hůře uchopitelný ČAS KVĚTŮ a závěrečné TRABLE S KUŘATY.

Jiný kraj uvítá čtenáře s otevřenou myslí a literární dobrodruhy.

25.11.2024

Většina povídek se dotýká více než jednoho tématu a u některých je trošku problém poznat kterým bolavým místům naší doby se autor rozhodl věnovat. Ne všechny povídky oplývají překvapivou pointou či katarzí, ale ve všech jsou zpracována originálně a zajímavě. K vrcholům knihy rozhodně patří ekologicky laděná povídka Přemysla Krejčíka – Dcery Neptuna, Synové Amfitríty a Čas květů Vilmy Kadlečkové, v níž kreativně zpracovala téma genderové integrity. Veroniku Saláškovou i Terezu Matouškovou nelze než pochválit, neboť problém umělého oplodnění zpracovaný Veronikou a sexuálního harašení z dílny Terezy dokázaly krásně spojit s pohádkovými motivy. Tereza Janišová pro změnu hezky zpracovala problém influencerství. Tereza Kadečková si povídkou Dar boha vyhnanců zadělala na to, že jí fanoušci budou stát pod okny školy a křičet, že chtějí postapo román o kočkách. Petra Machová zaujme fantasy povídkou Rohy, v níž se velice originálně popasovala s ženskou rovnoprávností. S hororem si pohráli Jan Hlávka i Lukáš Vavrečka, každý svým způsobem. Zatím co Hlávkova povídka Sami na cestě je tradiční, Vavrečka mile překvapil nejen zvoleným tématem, ale i u něj nezvyklou syrovostí. Ne všechny povídky zaujmou na první přečtení. Kra Barbory Vrobelové, či Kéž by se netočila – Jely Abasavé budou po čtenáři vyžadovat víc trpělivosti. Ale bez ohledu na to, jestli jsou autoři zkušení matadoři, kteří mají za sebou několik románů, nebo autoři s pár povídkami na kontě, po řemeslné stránce nenajdete ve sborníku jedinou slabou povídku. Tady editorky odvedly kus poctivé práce a já jim za to tleskám.

Závěrem dodám, že kniha obsahuje skvělou předmluvu redaktora Sardenu Jana Křečka, za tu by se nemusela stydět ani Ursula Le Guin. Fantastika opravdu není jen Harry Potter nebo Bilbo Pytlík. Už dávno ne, a česká fantastika už taky dávno není žádná Popelka. Dokazují to i povídky v tomto sborníku. Takže pokud bych měl hodnotit Jiný kraj jako celek, mohu s čistým svědomím říct, že svůj úkol splnil.