Jitka Válová: Byly jsme dvě malý hovna ve vysoký trávě. přehled
Jitka Válová , Marcela Pecháčková
Malířky Květa a Jitka Válovy vyrostly a zemřely doma v Kladně. Když jim byly čtyři roky, zemřel jim tatínek a s maminkou a dvěma staršími sestrami se ocitly v opravdové nouzi, která trvala desítky let. K tomu přišla válka a byly totálně nasazeny v Poldi Kladno. Od útlého věku kreslily a snily o malování. Podařilo se jim vystudovat UMPRUM, ale jejich výtvarné pojetí a politický postoj režim nepřijal, zůstaly v ústraní. Zlom nastal až po výstavě v roce 1983, kdy se o jejich existenci a mimořádném talentu dozvěděla veřejnost. Hovory s Jitkou Válovou vedla novinářka Marcela Pecháčková v roce 2009. O Jitce si povídala také s její přítelkyní Adrienou Šimotovou a s několika dalšími osobnostmi včetně Majky Vydrové, Jitčiny asistentky po Květině smrti. Původním záměrem byla kniha rozhovorů. Když Jitka dala autorce k dispozici svůj neuspořádaný archiv s deníky, dopisy, skicami a básněmi, práce na textu na dlouhých dvanáct let zamrzla. Teprve letošní 100. výročí narození dvojčat Válových se stalo impulzem k dokončení knihy. Publikace nabízí velké množství dosud nezveřejněných fotografií a snaží se zachytit tuto jedinečnou umělkyni co nejautentičtěji včetně jejího syrového vyjadřování. Jitka vedla velmi prostý život, často na hraně zoufalství, ale i tak zůstala do posledního dechu veselá. Taková je i tato kniha.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jitka Válová: Byly jsme dvě malý hovna ve vysoký trávě.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Kniha se mi moc líbila. Sestry Válovy mi byly moc sympatické a některé obrazy hlavně kytky se mi líbí. Knížka je vkusně graficky zpracována Rozhovory vypovídají, že všichni měli sestry rádi. Ony byly opravdu boží a své, bezprostřední, upřímné, pracovité. Kladno je schovalo a podepsalo se na nich. Přesto si je lidi uměli najít. V knize některé dopisy jsem přeskakovala hlavně ty od Ester K. Pro vykreslení by stačil jeden. Doporučuji všem, kdo má rád umění a skromnost.
Výtvarný projev sester mě nikterak neoslovuje, ale nalákala mě zvědavost: "Do posledního dechu veselá" - z knihy skutečně čiší. :o)
To jsem hodně ocenila. A křehké hledání víry v závěru. Až nekritické nadšení zde. se mi však sdílet nepodařilo. Trošku mě třeba rušil drsný slovník Jitky Válové, byť v reálu mi tolik nevadí, pokud je vulgarita na místě. A tady často asi byla. V psané formě je to vždy rušivé. A navíc, přece jen trochu jinak působí vulgarita z úst Laca Decziho nebo Johna Boka :o)
Velká škoda, že sestry nemohly žít svobodně, pestrými osobnostmi byly každopádně. Obraz doby je v knize dokonalý, to uznávám!
Moc pěkné fotografie, ty mě bavily nejvíc.
4/4
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jitka Válová: Byly jsme dvě malý hovna ve vysoký trávě. v seznamech
v Přečtených | 52x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 9x |
v Chystám se číst | 37x |
v Chci si koupit | 12x |
Krásná knížka.....