Jméno růže přehled

17.11.2024

Byť mám ráda historické romány a obvykle mi nevadí zdlouhavé, až básnické popisy, tak u Jména růže jsem vcelku narazila. Textem jsem se prokousávala pomalu a vcelku s obtížemi.
Zdlouhavé popisy a úvahy mi místy přišly až zbytečné a ztrácel se v nich děj. Rozhodně se nedá románu upřít jistá inteligence a hra s jazykem, ale osobně jsem se začala brzo nudit a detektivní linka mi upadala někam v dál. Nakonec jsem si pomohla audio knihou a musím říct, že to opravdu hodně pomohlo a nakonec, i když je běžně nevyhledávám a dávám přednost psanému textu, se mi to zalíbilo mnohem víc. Příběh jako takový je zajímavý, ale tahle kniha patří mezi ty, které stačí přečíst jednou, alespoň mě.

09.11.2024

Umberto Eco, ten tajemný mistr literatury, se svým Jménem růže rozepjal křížence mezi středověkou kronikou, brilantní detektivkou a intelektuálním románem, který by si mělo vychutnat každé bystré oko a zvědavá mysl. Kniha začíná jako historický výlet do světa 14. století, ale než se nadějete, už jste vhozeni do víru záhad a intrik, kde vás čekají tajné chodby, zakódované nápisy, mniši, kteří nejsou tím, čím se zdají být, a v neposlední řadě i vraždy, které vám zatraceně zamotají hlavu.

Co je na Jménu růže jedinečné? No především Eco s bravurou míchá intelektuální diskuse s temnotou lidských duší. Našeho milého františkánského mnicha Viléma z Baskervillu – mimochodem postavu inspirovanou Sherlockem Holmesem, což je už samo o sobě lahůdka – provází mladý novic Adso, a díky této dvojici se vydáme na detektivní výpravu plnou strhujících záhad. A věřte, že Vilém je mozkem, jaký jen tak někde nenajdete – cynický, bystrý, občas lehce pobavený absurditou světa kolem sebe a vždy připravený šťourat tam, kam se jiní neodváží.

Celý příběh se odehrává v klášteře, který skrývá rozsáhlou knihovnu – doslova labyrint plný vzácných rukopisů, kde každé zatočení může znamenat ztrátu orientace, ale i možnost odhalit klíč ke všem záhadám. Kniha vás zavalí detaily, které vás vtáhnou do každé klenby, každého chladného kamenného koutu kláštera, kde vám běhá mráz po zádech. A než se nadějete, přistihnete se, jak s Vilémem i Adsem nasáváte vůni starých rukopisů, šuškáte si o zakázaných knihách a kradmo sledujete mnichy, kteří se chovají, no… přinejmenším podezřele.

Eco je v psaní tak důkladný a pedantní, že jeho svět působí neuvěřitelně reálně. Jazyk je bohatý, plný latinských frází, biblických odkazů a filozofických myšlenek – jako by vám naservíroval literární hostinu, kde každé sousto musíte přežvýkat, abyste ocenili jeho plnou chuť. Ano, je to výzva, ale to je na tom právě to kouzlo. Eco vás nenechá se flákat – musíte být bdělí, přemýšlet, zapojit se, ale odměnou je příběh, který vás nepustí a donutí přemýšlet nad tím, kde končí pravda a začíná manipulace.

Jméno růže je nejen příběh o vraždách, ale také o tom, jak si středověký svět pohrával s pravdou, jak se lidé ve jménu víry báli poznání a jak mocná může být vášeň pro knihy. Eco zde zkoumá temné uličky lidské mysli, která touží po pravdě, i když se jí bojí, a ukazuje nám, jak snadno se může stát obětí těch, kdo si tuhle „pravdu“ přivlastnili.

A pokud se bojíte, že se v labyrintu filozofie a středověkého světa ztratíte, nemusíte mít strach – Eco vás mistrně provází a jako zkušený hostitel vám podává ruku, abyste se nikdy necítili úplně ztraceni. Ano, občas se možná zamotáte, ale právě tohle zmatení je krásnou součástí zážitku. A když dospějete na konec, když se vám všechno spojí v jeden neuvěřitelný obraz, máte pocit, že jste byli svědky něčeho, co se nestane každý den.

Jméno růže je kniha, která nabízí mnohem víc než jen příběh – je to literární dobrodružství, intelektuální výzva a poklad, který na vás čeká, abyste ho objevili. Tato kniha má duši, která se vám pomalu, ale jistě vryje pod kůži. A věřte, až se s Vilémem rozloučíte, už nikdy nebudete číst klasické detektivky stejně – protože žádná z nich už vám nebude připadat dostatečně hluboká, temná a složitá.