Jozka, Forko a Pavlína přehled
Ivan Olbracht (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141308/jozka-forko-a-pavlina-141308.jpg
4
2
2
Vyšlo ve 210 výtiscích na holandském japonu Van Gelder Děj se odehrává během 2 letních dnů. Josko je syn alkoholičky, bývalé provazochodkyně a milenky knížete. Ten ji samozřejmě měl jen pro potěšení na krátkou chvíli a tak cirkusačka klesala na pokojskou, pomahačku v kuchyni a chlévskou děvečku. Pak se provdala za hajného a porodila syna. Hajný se napadení nadlesního dostane do vězení. A tak matka se synem Joskou žebrá, válí se v prázdném chlévě opilá, ani neví, že má syna. Joska se hned, jak začne chodit, osamostatní. Na začátku povídky se právě vrátil z vězení, stojí před zámečkem. Prochází se městem, zajde do hospody, kde potká Forka Firkyho – místní pobuda a zlodějíček. Josko k večeru hledá nocleh, v lese potká tulačku Pavlínku. která v se v létě toulá a v zimě se vrací na statek. Stráví spolu ve stohu slámy noc. Josko jí vypráví o tom, jak byl u cirkusu a zamiloval se do cirkusačky. Ona se mu vysměje. Josko se urazí, a když Pavlínka usne, odejde. V lese potká Forka a vydá se s ním krást holuby. Chytne je ovšem hajný, ale Josko mu uteče, ani neví jak. Když se zastaví, znovu stojí před zámečkem, stejně jako na začátku povídky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jozka, Forko a Pavlína. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jozka, Forko a Pavlína v seznamech
| v Přečtených | 2x |
Část díla
Autorovy další knížky
| 1991 |  Biblické příběhy |
| 2005 | Nikola Šuhaj loupežník |
| 1937 |  Golet v údolí |
| 1982 | O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách |
| 1963 | Žalář nejtemnější |
!!! SPOILERY !!!
"co nedokázaly věky, způsobila nová, nedůstojná vlastnice za několik neděl. Starý, odkopnutý panský služebník se zachvěl. On, který kdysi železně vládl těmto měšťákům, zavyl hanbou a křičel svými barvami do celého kraje, kvílel a zalykal se bolestí, hrůzou, hněvem a studem." Olbracht tak umí se slovem..pospis zmrzačeného zámku uvádí do dějě povídky...a před zeleno-růžovým stavením se objevuje Joska...zde počat, zde zrozen, zde se vracející, nemajíc lepšího domova...
zprvu působící jako sympatický povaleč, mé sympatie ale rychle ztratil po setkání s Pavlínkou..asi byl příliš jednoduchý a jeho reakce příliš primitivní na to, aby se rozvinul "vztah" dvou vyděděnců společnosti, něco jako "Bonnie a Clyde", jak jsem očekávala...místo toho nechápe Pavlínčin smích, její lehkovážnou veselost, která zjitří jeho bazální city a poté, co spolu nejdříve zažijí 2 uspokojivé soulože/milování, (jako správné děti přírody na seně i strništi) bezostyšně uražen plivne na spící dívku a mizí vstříc tmě...co bylo dál s Pavlínkou, se nedovíme..třeba ji čekal osud podobný osudu Joskovy matky (jelikož sama svými opakovanými útěky a touláním naznačila, že nemá stání a usedlý život na statku není nic pro ni.-..jednoduchá, nespoutaná...a nyní zas sama vstříc svým snům.
Joska se zas potkává s Firky Forkou (parádní jméno rázovité postavičky, tuláka, jednou nohou neustále v kriminále), společně rozjedou "kšeftík" s kradením holubů a po zběsilém úprku před četníky pak Joska spočívá v samotě a notuje si řekou Jizerou..."Nikoli, nebyla to voda, již možno nabrat do nádob a do konví, umýt se jí a napojit koně, ne voda, nýbrž řeka, živoucí tvor s živým tělem, řeka Jizera s živoucí duší. Zpívala písničku. Podivnou barbarskou, tuláckou písničku s podivným rytmem a divokým spádem, s nemožnými verši a nejnemožnějšími rýmy, nad níž by se rozhořčili básníci...Joska poslouchal. Rozuměl té divoké písničce, a třeba neznal slov, zpíval ji spolu...."