Jsme jako oni přehled
Martin Šimečka , Kirill Ščeblykin , Filip Zajíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405258/bmid_jsme-jako-oni-r7l-405258.jpg
4
69
69
V čem jsou liberálové stejní jako fašisti? Jaké to je, když vás vaše společnost nenávidí? Nad tématy naší současnosti a minulosti se setkávají dvě generace novinářů s odlišnou zkušeností. Československý intelektuál, jehož formovalo dětství a mládí v disentu spolu s listopadovým angažmá, a nadějní žurnalisté, narození do svobodné společnosti. Těžko bychom hledali někoho, kdo lépe než Šimečka rozumí Čechům i Slovákům současně a dovede jejich příběh posoudit ve středo- a východoevropských souvislostech. Šimečkovy vlastní životní osudy, s nimiž se také seznámíme, ho přitom nevedou k pesimismu, ale naopak k vůli hledat východiska ze zdánlivě bezvýchodných situací. V závěru rozhovoru se karta obrací a zpovídaný se stává tázajícím, mladí novináři jsou tak postaveni před otázky týkající se rozdělené společnosti, generačního střetu a hodnot, které již nesdílí se svými rodiči.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Jsme jako oni. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
Skvely rozhovor. Obe strany maji chut hledat spolu odpovedi. Velmi doporucuji k cetbe. Nemilosrdne uctovani se sebou i dobou
Kniha je spracovaná vynikajúco, rozhovory striedajú Šimečkove eseje a rozhovory, v ktorých sa obrátili role a Šimečka sa pýta mladých na ich názory na svet okolo. V tom najlepšom prináša kniha množstvo podnetom na premýšľanie o modernej spoločnosti a jej ponovembrovej vývoji. So československým intelektuálom v mnohom súhlasím a v mnohom nie. To ale nič nemení na tom, že podobné knihy potrebujeme ako soľ.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Jsme jako oni v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 84x |
| ve Čtenářské výzvě | 8x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 41x |
| v Chystám se číst | 81x |
| v Chci si koupit | 17x |
| v dalších seznamech | 1x |
Šimečkova sebereflexe, místy až sebemrskačtství, je jev v současné společnosti prakticky nevídaný. Je dobře, že jsou lidé, kteří promlouvají do veřejného prostoru a jsou schopni kriticky zhodnotit své minulé působení. Těch, kteří to neumějí, je ale mnohonásobně více.
Skvělý rozhovor napříč generacemi, ze kterého to, že vznikal delší dobu, dělá zajímavé svědectví doby, zejména s ohledem na působení Fica na Slovensku. Zhodnocení porevoluční éry jako fatálního selhání disidentských elit pro mě bylo zajímavým úhlem pohledu, který má něco do sebe - ono i v České republice to tak bylo. Havel nijak netoužil být prezidentem, Pithart byl předsedou vlády jen do řádných voleb... a pak se stavidla otevřela, zhasla se světla... a u moci se zabetonovaly disidentské rychlokvašky z prognostického ústavu. Děsivé je, že svým způsobem drží moc dodnes a to dodává Šimečkově (sebe)kritice disidentů další rozměr.
Bavilo mě také hledání odpovědi na to, co je vlastně životním cílem generace autorů (která je i generací mojí). Odpověděl bych asi trochu jinak, ale v zásadě se s tím, co v rozhovoru padlo, ztotožňuji.
Neodpustím si poznámku ještě k části pojednávající o povinné vojenské službě. Dal bych jí přečíst všem, kteří horují pro obnovení povinné vojenské služby (v mém okolí zejména ženy a dívky), protože to přece z kluků, kteří neví, co chtějí, dělá muže. Ne. Nedělá a nedělalo (čest výjimkám). Dělalo to z kluků cyniky se zlomeným charakterem, jejichž morální hodnoty se po dvou letech strávených v zelené vymývárně mozků, zásad a slušného vychování staly minulostí. Jakákoli společnost hierarchizovaná ne podle schopností, ale podle doby strávené na určitém místě, je patologická a nemůže normálně fungovat.