Martin Šimečka

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 11 knih

Nové komentáře u knih Martin Šimečka

Jsme jako oni

„Skvelé čítanie. Až mi miestami bolo trocha ľúto, že s nápadom vyspovedať Martina Šimečku prišli naši západní bratia a jeho odpovede sú preto uvádzané, podobne ako celý text knihy, v češtine. A to mám inak češtinu veľmi rád, veď väčšinu textov čítam denne práve po česky. Len mi prišlo ako premárnená príležitosť Slovákov, že mnoho jeho zaujímavých myšlienok, ktoré v knihe zazneli, nemáme zachované v „ origináli“. Ale teraz od formy späť k obsahu, ktorý pozitívne prekvapil. Najmä úprimnosťou. Napr. keď priznáva hranice liberálnej demokracie, o ktorej od detstva sníval, viď. pasáž o problematike migrácie: „Žijeme v bohatším světě než chudáci v Africe, kteří za svou bídu do značné míry nemůžou. Jde o to, jak jim pomoct, a zároveň nezničit svůj vlastní svět… Musíme znovu promyslet míru naší empatie. Neohrožuje už demokracii? Protože ta se může paradoxně zhroutit právě proto, že budeme příliš lidskoprávní – kvůli tomu „nás“ odmítne „většina“ a zvolí si autokraty.“ Alebo keď úprimne reflektuje nad zlyhaním v ponovembrovom období, keď neochota demokraticky zmýšľajúcich intelektuálov podieľať sa na výkone moci, umožnila prevziať opraty nad republikou Mečiarovi. Analyzuje a vníma problematiku konfrontácie vznešených, no často aj naivných, ideálov s konzumnými hodnotami, na ktorých stojí a padá spokojnosť masy: „dodržování liberálních idejí v univerzalistické podobě je utopie. Byla krásná, když vznikla, ale v dnešním světě ji nelze naplnit. Jde o míru zpytování vlastního svědomí… Chceme, aby lidé ctili liberální demokracii, aniž bychom jim z ní nabídli prospěch. Máme pocit, že by ji měli ctít už z principu... Hodnoty a normy, kterým jsme v roce 1989 věřili, vyznává menšina.“ A napriek tomu, že od vydania už nejaký rok uplynul, mnohé výroky (žiaľ) nestrácajú na svojej aktuálnosti: „Jako kdysi komunisté nabízeli zářné zítřky, dnes populisté nabízejí zářný včerejšek. Kam se podíváte, všichni nabízejí minulost: Kaczyński, Orbán… A Donald Trump přece říká: „Udělejme Ameriku znovu velkou.““ Nie je to ale len o filozofovaní a vzletných úvahách, obzvlášť emotívne pôsobí čítanie jeho spomienok na konfrontáciou s komunistickým režimom: „Máma brečela a vyčítala to tátovi a táta nám vysvětloval, že kdyby mlčel, sice bych se na gymnázium dostal, ale jeho duši by to zničilo. Kdyby se přizpůsobil, poslušně dělal dělníka a držel hubu, měla by máma doma chlapa bez duše. Chlapa, který se sám před sebou bude stydět za to, že sklonil hlavu. Tohle jsem velmi dobře chápal a říkal jsem, že studium na gymplu za jeho duši nevyměním. Zní to teď možná trochu moc filosoficky a šlechetně, ale naše debata přesně takhle probíhala.“ Svojský spôsob vysporiadania sa s nepriazňou komunistickej totality zase pôsobí inšpiratívne. Nepoznám mnoho ľudí, ktorí by sa verejne nebáli manifestovať takú mieru sebareflexie ako pán Šimečka. Po prečítaní Jsme jako oni si môžem povedať, že si ho ako jedného z mála verejne známych Slovákov skutočne vážim, napriek tomu, že pre mnohých spoluobčanov je jeho priezvisko temer na úrovni nadávky, ktorú vyslovujú s maximálnym dešpektom. V atmosfére, ktorú svojím vládnutím vytvorili pohrobkovia komunistov tomu však asi ani nemôže byť inak. Poďakovanie Kirillovi a Filipovi za nápaditý rozhovor a užívateľovi momo67 za tip na jej prečítanie...“... celý text
— čerweek

Tělesná výchova

„„Od detstva som veril tomu, že život je vo svojej podstate spravodlivý a že keď sa budem naozaj veľmi usilovať, on mi to v nejakej forme úspechu vráti. Bol to asi jeden z najväčších omylov v mojom živote. -- Každý rok aspoň jeden Šimečka a Šimečka do každé rodiny. Upřímně, nejdřív jsem nechápal, proč by někdo jako M. M. psal knihu o tom, jak běhá, plave a jezdí na koni. Až příliš mi to zavánělo mým oblíbeným žánrem - životopisy sportovců. Ale jak jsem jen mohl o Šimečkovi pochybovat! Je to zase jeho typicky krásný text, tentokrát o spojení duše a pohybu, o přiznání slabostí, o stárnutí, o egoismu, o kultu výkonu, o uvolnění a o dalších velkých věcech. Když se mě trenér běhu ptal na moje cíle v tom směru, říkal jsem mu, že mezi nimi rozhodně není půlmaraton a že nepotřebuju ani běhat rychle, že chci jen mít z běhání radost, takovou, aby mi vydržela celý život. Proto mi taky padla do noty tahle kniha (vizte druhou ukázku). A taky ji, jako obvykle, psal v maringotce uprostřed divočiny mé rodné Muráňské planiny. Je to další kousek ze skvělé knižní edice Deníku N a do češtiny ji z nějakého důvodu přeložil Ondřej Mrázek. Já jsem si ji zařadil mezi těch několik knih, ke kterým se budu v životě vracet, a vlastně jsem to už stihl udělat. -- „Trvalo mi veľmi dlho, kým som pochopil, že mnohí porazení si často zaslúžia väčšiu úctu a obdiv ako víťazi. Aj disidenti patrili v minulosti medzi porazených, ale často preto, lebo odmietli lož a nemali na výber, ak si chceli uchovať svoju ľudskú dôstojnosť a sebaúctu. Dnešní, novodobí disidenti prehrávajú dobrovoľne, lebo odmietajú súťažiť, dávajú prednosť súcitu a altruizmu. Aj to sú vlastnosti, ktoré autoritárske režimy nenávidia, ale ani liberálna demokracia ich neoceňuje. Som zástancom liberálnej demokracie, lebo - ako znie okrídlená veta - je to zlý systém, ale všetky ostatné sú horšie. Viem, že súťaž sa z nášho života nedá odstrániť, prijali sme ju veľmi dávno ako jeden zo základných princípov bytia. Ale keď už musí byť, mohli by sme sa niečo naučiť od zvláštneho typu súťaže, ktorá by mohla byť metaforou pre celú spoločnosť. Je ňou masový beh. Absolútna väčšina bežcov je vopred zmierená s tým, že skončí v poli porazených. A práve preto počas týchto behov vládne taká srdečná atmosféra, preto sú také populárne. Nikto vám nebráni usilovať sa zabehnúť čo najrýchlejšie, ale váš osobný čas nikoho nezaujíma. Všetci sú si v tom behu rovní a je úplne jedno, na ktorom mieste skončíte, hoci nikto vám nebráni mať radosť z pomyselného úspechu. Dôležité je len to, že ste sa z vlastnej vôle ocitli v tejto výnimočnej pospolitosti ľudí, ktorí sa tešia z toho, že bežia.““... celý text
— empivarci

Telesná výchova

„Zvláštní kniha úvah. Moc nevím, co k tomu napsat - snad jen, že se to hezky četlo.“
— HonzaRoušavý

Tělesná výchova

„Tohle pro mě bylo dost velké vystoupení z komfortní zóny a zase si dám na delší dobu od něčeho podobného pauzu. Musím uznat, že autor je poměrně dost inspirativní a jeho úvahy o sportu jsou zajímavé. Nicméně mě podobné úvahy neoslovily a nemám pocit, že by mi kniha pomohla se někam posunout. 2,5*“... celý text
— katallinka

Tělesná výchova

„Tohle bylo na poslech velice inspirativní a láska k pohybu jde vyčíst v každé kapitole. Hluboké myšlenky zejména o běhání, plavání nebo tenise s vlastní zkušeností autora ale také s hledáním souvislostí s historií, filozofií a psychologií. Myslím, že kniha dá každému amatérskému sportovci něco navíc a minimálně nám vysvětlí sílu intuice, která nás drží v amatérské úrovni. A co potom takový boj těla a mysli, pohodlnosti a touhy překonávat sama sebe?“... celý text
— Limonadovyjoe

Přejít na knížky autora