K čertu ať táhne studium přehled
* antologie

Výbor z byzantské žebravé poezie. Kniha K čertu ať táhne studium představuje první výbor z byzantské žebravé poezie u nás. Ačkoliv byl již od svého vzniku tento žánr na periferii evropského písemnictví, je přitažlivý nejen pro odborníky, ale i pro laické čtenáře. Dovoluje totiž nahlédnout do každodenního života byzantské společnosti - s velkou dávkou humoru a ironie například líčí strasti a radosti chudého učitele, bledého závistí nad "přepychem" řemeslníků, vypráví o tricích, jichž používá nezbedný novic, aby na chvíli unikl přísnému řádu svého kláštera, jindy o zneuznaném básníku opouštějícím Konstantinopol či naopak poetovi přebývajícím v cizině a vkládajícím do veršů svůj stesk po domově. Publikace je opatřena úvodní studií přibližující historické pozadí vzniku básní, slavnou dobu vlády císařů z dynastie Komnenovců (11.-12. století), i dobový literární a obecně kulturní kontext.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize K čertu ať táhne studium. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha K čertu ať táhne studium v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 3x |
v Mé knihovně | 4x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 1x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Štítky knihy
byzantská literaturaAutorovy další knížky
2009 | ![]() |
2008 | ![]() |
2020 | ![]() |
2015 | ![]() |
2016 | ![]() |
Tento výbor se těžko hodnotí, protože se v ČR jedná o zcela výjimečnou příležitost, kdy se český čtenář může seznámit s byzantskou poezií, kterou lze s určitými výhradami označit za východní variaci vagantské poezie.
Zasvěcenějšímu čtenáři tento výbor poskytne další důkaz o pronikání západní kultury na východ a kulturní rozmach během vlády dynastie Komnenovců. Pozdní Byzanc se tak jeví jako méně rigidní a ortodoxní prostředí.
Básně se čtou velice jednoduše a obsahují opakované stížnosti autorů na své zdraví, nedostatečné finanční zajištění nebo v nich svého patrona žádají o laskavost. Ironicky vyznívají zejména pasáže, v nichž autoři bědují nad svoji chudobou navzdory svému vzdělání, které jim přece mělo zajistit život v bohatství: "Kdo má dítě a rozum, ten nebude ho učit číst, do školy nepošle je. Máš syna, chlapce, milý můj? Kluka, co se má k světu? Radši ho uškrť provazem než číst a psát ho učit."