K čertu s vyděračem přehled

28.12.2020

Čeští autoři soudobých Rodokapsů si z čtenářů dělali/dělají legraci nejen svými neuměle anglickými pseudonymy, ale i svým nepřiznaným autorstvím, byť v některých případech snad šlo o omyly.

Tato povídka s rozměrem menší rodokapsové série Země koltů, podepsaná jménem Bill French (prý pseudonym Josefa Freise), je nejen psána velice znatelně ve stylu jeho kolegy N. C. Marshala (Jaroslav Kuťák), ale vystupují v ní postavy z Marshal-Kuťákových povídek, odehrává se ve městě Marshalových povídek (Little Tear), ba přítomny jsou i reminiscence jeho starší povídek. V sérii patří v těm lepším, i když mnohé by se jí dalo vytknout - a právě podobné nedostatky jako u Kuťákových povídek, ba i u jeho detektivek.
V jiném Frenchově (Freisově) Rodokapsu Vlak do Oklahomy je Kuťák uveden jako jeho překladatel (přeložil českého autora do češtiny?), ovšem - pochopitelně - bez uvedení originální názvu, z něhož prý překládal :).
K tomu všemu je odpovědným redaktorem prvých tří Frenchových Rodokapsů (velká vydání) Josef Freis.
Jistě, falešné "překlady" se u Rodokapsů hojně používaly i za první republiky ve snaze přesvědčit čtenáře, že jde o zahraničního, nejlépe amerického autora, a tím zatraktivnit tržní potenciál daného titulu. Vzájemné hrátky kamarádů-autorů úzce spjatých s vydavatelem s vypůjčenými pseudonymy jsou také osobní věcí dotčených osobností. Pro různé databáze a dokumentaci jsou však silně matoucí a jejich vypovídací hodnota je pak krajně nespolehlivá.
No, s tím se musíme smířit, a zřejmě i u řady jiných autorů resp. jejich děl.
Mně osobně tato matení připadají zbytečná.