Kantorův notes přehled
Jaroslav Kohout
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206236/bmid_kantoruv-notes-206236.jpg
4
41
41
Knížka obsahuje osmnáct kratších povídek ze života učitelů a studentů. Svěží humorné příběhy přibližující čtenáři učitele středoškolské i vysokoškolské bez zbytečné stylizace vyjímečnosti.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kantorův notes. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Je to takové milé povídání o zákulisí profesora na vysoké škole. Vtipné, některé věci jsou dnes už jen připomínkou minulosti.
Ale jako oddechovka je to dobré.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kantorův notes v seznamech
| v Přečtených | 62x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 48x |
| v Chystám se číst | 6x |
| v Chci si koupit | 1x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
humor paměti, memoáry vzpomínky studenti učitelé, učitelky vysoká škola
Autorovy další knížky
| 2002 |  Rétorika – umění mluvit a jednat s lidmi |
| 1986 | Kantorův notes |
| 1971 |  Člověk v pracovním prostředí |
| 2016 | Jak pomoci od nemoci |
| 1967 | Sociologie a řízení ekonomiky |
Akademik z VŠE, ekonomický sociolog, vzpomíná v humoristické knížce s nádechem memoárů, jak to chodilo na universitě ve druhé polovině 20. století. Kromě sbírání chmele, značné kontroly rodičů a pedagogů nad studenty a neschopnosti universitánů ve Východním bloku domluvit se nějakým nadnárodním jazykem zůstalo téměř všechno při starém: přijímací zkoušky, státnice, promoce, postgraduál, typologie vyučujících, snad i ty konference a kontroly.
To je jeden z důvodů, proč je knížka stále vtipná, místy dokonce hodně (tímto skládám hold kapitole o promocích). Ač prof. Kohout působil převážně za normalizace, očividně se inspiruje prvorepublikovými knihami Jaroslava Žáka; a mám zato, že jim nedělá ostudu. Psát umí dobře, hlavně pokud jde o výstavbu příběhu kolem pointy. Jeho humor je milý (ovšem naprosto nikoliv korektní), vztah ke studentům humánní až otcovský.
Četla jsem knížku zhruba zároveň s tátou, který si ji přinesl odněkud z nádraží. Pokaždé, když slyšel můj smích, se ptal, u které pasáže jsem, načež potvrzoval, že "ta je dobrá". Takže si dovolím konstatovat i za něj, že se to prof. Kohoutovi celkem povedlo.