Karel IV. jeho duchovní tvář přehled
Zdeněk Kalista
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238864/bmid_karel-iv-jeho-duchovni-tvar-238864.jpg
4
4
4
Velký český král a římský císař znovu a znovu poutá pozornost historiků i čtenářské obce. Proslulý a minulým režimem potlačovaný historik prof. Z. Kalista se nad jeho osobností zamyslel originálním způsobem. Otázal se, na jakých duchovních základech stálo jeho až do současnosti působící dílo politické a kulturní, jaké ideje si zvolil pro svou činnost jako vůdčí, kde získal své obsáhlé vzdělání, pro středověkého vládce tak neobvyklé. Autor poukazuje na velkou roli francouzského prostředí, spolu s italským stojícího v tehdejší Evropě nejvýše, v němž vyrůstal a odkud čerpal tolik podnětů. Mistrně esejisticky napsaná kniha zaujme jak odborníka, tak laického zájemce o českou historii.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Karel IV. jeho duchovní tvář. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Samotný nápad věnovat se Karlově duchovní tvářnosti je úctyhodný a velice kalistovský.
Pokud jde o zpracování, mám přece jen určité výhrady. Kapitola, v níž se autor zabývá myšlením středověkých autorit (např. Augustina), je sice zajímavá, stejně jako kapitola o pramenech Karlovy provenience. Nicméně mi chybí přesvědčivý důkaz, že Karlovy myšlenky v oficiálních dokumentech jsou a) opravdu Karlovy a b) opravdu odvozené z Augustina a spol. Zdá se, že sám autor si svou důkazní nouzi uvědomuje. V tom případě ale dotyčné kapitoly působí jaksi nadbytečně a kladu si otázku, jestli by je Kalista neměl v zájmu poctivosti buď škrtnout, nebo alespoň přeformulovat.
Pro mě osobně byly nejzajímavější pasáže o Karlových studiích ve Francii (kde se poznal s Petrem z Růže, pozdějším Klimentem V.) a o jeho stycích s renesančními mysliteli Petrarkou a Colou di Rienzo. Kalista tu předkládá pozoruhodný náhled, že internací na hradě Roudnici snad Karel Colovi zachránil život.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Karel IV. jeho duchovní tvář v seznamech
| v Přečtených | 7x |
| v Knihotéce | 20x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 2005 |  Tvář baroka |
| 2003 | Cesta po českých hradech a zámcích |
| 2002 | Valdštejn: Historie odcizení a snu |
| 1941 | České baroko - studie, texty, poznámky |
| 1941 | Cesty ve znamení kříže |
Kalista má v našich končinách kultovní status i proto jsem čekal od knihy podstatně víc a byl jsem poněkud zklamán, jak málo jsem se o "duchovní tváři" Karla IV. dověděl. Částečně to může být způsobeno dobou vzniku, knihu autor napsal ještě v období protektorátu, ale částečně je to i tím, že autor patří k okruhu žáků Josefa Pekaře, jehož způsob věděcké práce (viz. Rádl a jeho kritika Gollovy školy) na jedné straně vysvobodil českou historiografii z nacionálního obrozenectví, na druhé straně na dlouho dobu omezil její možnosti dalšího rozvoje.
Kalista chápe Karla IV. až příliš omezeně, především jako produkt své doby a snaží se jej definovat v rámci myšlenek a myslitelů jeho doby. Kniha se skládá z několika kapitol, ve kterých srovnává autor myšlenkový svět Karla IV. s filosofií sv. Augustina, Tomáše Akvinského, Danta, Marsilia z Padovy, Petrarcy a Cola di Rienza a poukazuje, nakolik a v čem se s nimi shodoval. A v čem se s nimi rozcházel, což je znatelné především ve srovnání s italskými humanisty. Kalista předpokládá, že Karel IV. čerpal z výše uvedených myslitelů, ovšem to platí ve větší míře pouze u sv. Augustina a v menší míře u Tomáše Akvinského. Stručně řečeno, čím dále od Augustina autor jde, tím více shledává názorových rozporů, které bohužel blíže neanalyzuje.
Nejpřínosnější tak pro mě byla kapitola srovnávající filosofii sv. Augustina s názory a postoji Karla IV. a dále pak kapitola o jeho dětství, kdy navázal budoucí císař celoživotní přátelství s pozdějším papežem Klimentem VI.
Velikost Karla IV., dle mého názoru spočívala v tom, že stál nad svou dobou, že ji dalece přerůstal a i proto zůstal chladný k italským velikánům, kteří naopak byli produktem své doby a místa, i když Kalista, vycházející z chápání historie jako lineárního vzestupu, to vidí zřejmě jinak.
Karel IV. totiž velice dobře pochopil, že období gotiky s důrazem na duchovnost se blíží ke svému konci a snažil se naprosto cíleně tento vývoj zvrátit a nastolit "Boží království na Zemi", s Českým královstvím a Prahou jako centrem nové civilizace postavené na křesťanských základech. Což se mu nepodařilo a vlastně ani nemohlo podařit, protože takovýhle úkol znamenal v prvé řadě zcela inovovat křesťanství a oprostit jej od omylů, které do sebe nasálo už při svém vzniku. Karel nakonec neuspěl i z toho důvodu, že sám nepochopil rozsah nutných reforem křesťanské nauky, potažmo katolické církve a zopakoval stejné chyby, které byly příčinou rozkladu gotiky. Přesto po něm zůstalo obdivuhodné dílo a jeho upřímné duchovní hledačství poznamenalo jednou provždy země Koruny České a posléze vyústilo v husitské hnutí, které by bez prvotního impulsu duchovního hledačství Karla IV. bylo nemyslitelné.