• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 47 knih

Nové komentáře u knih Zdeněk Kalista

Cesta po českých hradech a zámcích

„Nepochybně úctyhodné znalosti autora degraduje forma tohoto díla-nekonečně dlouhá větvící se souvětí, neustálé vsuvky a odkazy v nich, archaický slovosled-to vše mající zřejmě vzbuzovat údiv nad jeho dokonalým klasickým vzděláním básníka.Chvílemi se kniha z těchto důvodů nedá číst a irituje do té míry, že máte chuť odložit ji jednou provždy.“... celý text
— McBerny

---

České baroko - studie, texty, poznámky

„Vynikající po všech stránkách. Po přečtení autorovy poslední knihy "Tvář baroka" téměř povinná literatura. Je zde i obsáhlá teoretická část, ale hlavně konkrétní ukázky z českého literárního baroka. Patří to k těm knihám, které nečtete od začátku do konce, ale víceméně ji otevřete na libovolné stránce a narazíte vždy na něco osobitého. Zatím jsem všechny z těchto střípků ještě nepřečetl, ale v některých případech mne tyto ukázky mne dovedly k tomu, že jsem si toho od dotyčného barokního autora přečetl více v jiné knize - typicky Bedřich Bridel, Bohumír Hynek Bilovský nebo skvělý a nedoceněný Matěj Václav Šteyer. Na straně 121 po číslem 64 najdeme báseň "O třech ženách schytralých" od lidového básníka barokní doby Jiřího Volného (1676-1745). Tuto báseň dosti přesně (nicméně osobitě) převedl do prozaické podoby Jan Werich. Příběh je všeobecně známý z knihy "Fimfárum" - pohádka "Tři sestry a jeden prsten".“... celý text
— Legens

---

Tvář baroka

„Tuto knihu nám daroval Bůh. Pokusím se zde vyložit, jak jsem k tomuto přesvědčení dospěl. Cituji z kapitoly, která se věnuje náhodě v životě barokního člověka: "Ale pozorujeme-li náhodu v kontextu...barokního života poněkud pozorněji, nemůže nám ujít rozdíl, který ji dělí od náhody, se kterou jsme se setkávali v renesanci. V renesanci hrála náhoda spíše jakousi pasivní roli. Záleží na člověku, aby ji zaktivizoval, aby z ní učinil složku dějotvornou... V baroku naopak náhoda pomáhá hrdinovi, jest mu dána, nemusí se za ní pachtit, nemusí se snažit, aby ji uchvátil za hřívu rozevlátou okamžikem. Její kořen není v antické Štěstěně,...nýbrž v Bohu, který v ní uskutečňuje nějaké svoje rozhodnutí, vyvěrá z řádu Bohem stanoveného a není tedy vlastně ani náhodou v plném slova smyslu....náhoda chápaná...jako něco ne určeného pouhým sběrem vnějších okolností, ale odvěkou vůlí Boží. Pochopte, že takto chápané náhodě - náhodě nazírané v proudu Věčnosti, muselo se v baroku dostat nejen místa, ale přímo být vyklizeno široké pole." A nyní si představte situaci, v jaké autor tuto svou poslední knihu psal. Celoživotně byl zvyklý vědecky pracovat, vše co napsal si musel ověřit v pramenech, srovnávat nejrůznější písemné informace a podobně. A najednou takovýto člověk ztratí zrak. Veškerý způsob, jakým byl zvyklý pracovat a jaký jako seriózní vědec pokládal za nutný, byl ztracen. A on sedá k psacímu stroji, k onomu stroji, na kterém dříve napsal stovky a tisíce stran textu, a po hmatové paměti píše tuto knihu, při které ho Boží náhoda donutila, aby při psaní čerpal jenom z toho co již má ve své hlavě. S pomocí svého přítele (toto slovo prosím chápejme v klasickém, ciceronském slova smyslu, ne tak jak je v současnosti zničeno nekonečným frázovitým omíláním coby eufemizmu za milence či v ženském rodě za milenku) spisovatele Františka Křeliny je potom text opraven a upraven do konečné podoby. Tak se nám dostal dílem barokně chápané Boží náhody naprosto ojedinělý text psaný vysoce erudovaným vědcem, který nemohl při jeho psaní nahlédnout do jediného písemného pramene. Bůh zde zařídil a nepochybně mu i pomáhal, aby napsal jenom to, co mohl napsat ze své hlavy, ve které se spojily vzdělání, zkušenost a genialita. Nějaký podrobnější souhrn či výtah z této knihy není možný. Kniha je přecpána velmi hodnotnými na sebe navazujícími informacemi, které jsou jakoby "sourozenci" výše citovaného textu o náhodě. Ten citát o náhodě jsem vybral proto, že perfektně sedl na charakteristiku knihy. Jakýkoliv jiné citace nebo upozornění na nějakou jinou informaci by sice mohly zaujmout, ale nezapadalo by to do kontextu mého popisu knihy. Knihu je třeba číst důkladně a opakovaně, a ony informace si v ní samostatně takto nalézat. Kniha Tvář baroka Zdeňka Kalisty nám potom nesmírně obohatí naše nazírání nejen na barokní dobu, ale vlastně na celý život.“... celý text
— Legens

---

---

Tvář baroka

„Poutavé, bilancující životní období autora i jednu z nejzajímavějších historických epoch. Tentokrát jsem si tento respektuhodný esej šetřila - nepamatuji si, že bych měla z jeho čtení za studií takovou radost.“... celý text
— petrarka72

---

Čechové, kteří tvořili dějiny světa

„Jednotlivé probírané osoby jsou bezpochyby zajímavé a jistě se značnou měrou podílely na světovém dění tehdejší doby. Bohužel mě osobně kniha příliš nesedla. Nejspíš to bylo stylem/jazykem, jakým byla napsána. Informace jsou zajímavé, ale zpracování už tolik ne. (2,5)“... celý text
— TheMelorry