Karneval přehled

27.08.2021

„Vy, vzácné dámy, vyšňoření mladí,
kdo jste se k zpěvu shromáždili sem,
své dny si utrácejte šťastně, rádi,
vždyť mládí odchází krok za krokem:
Prosím vás pro ten sladký žár, co v něm
kdekteré srdce hoří, zaniká.“

Milostná a erotická lyrika florentského vladaře. Nezastírám, že radši bych si přečetla jeho písně náboženské nebo jeho petrarkovské sonety (a mrzí mě, že sbírečka obsahuje jen malou, tematicky vymezenou část jeho tvorby). Ale i taneční a karnevalové zpěvy se k seznámení s Lorenzovou tvorbou, osobností a dobou hodí. Co se týče erotických námětů, překvapilo mě, jak otevřeně k nim přistupuje. Na druhou stranu tím alespoň vybočil z řady ostatních milostných lyriků a ve výsledku pro mě byl mnohem snesitelnější než třeba Pierre Ronsard.

„První radost, kterou Amor dává:
Hledět do dvou očí, když v nich zraje
něžný cit a zář v nich zažíhává,
vidět rty, když na nich úsměv hraje,
ušlechtilé způsoby — a pravá
rozkoš — chůzi, jako když jde z ráje;
pohyby a gesta, hrdlo, paže —
tím se jemné srdce nejdřív sváže.“

Do Lorenzovy radosti z krásy a lásky se mísí žal nad jejich křehkostí, pomíjivostí a zmarem. Jeho Memento vivere! je zároveň výzvou pro čtenáře, aby přezkoumal svůj život a posoudil, jestli nemarní vzácné hřivny svých dní. I z nejrozmarnějších písní jemně dýchá stesk. – Lorenzo, vladař-básník (a učenec, mecenáš a bankéř), mě utvrzuje v přesvědčení, že renesance je nejkrásnější epocha lidských dějin.