Karneval paměťových buněk přehled

16.03.2024

Dá se říci, že se Karel Šíp pokusil napsat delší fejetony, v nichž vzpomíná své dětství, kdy mu bylo šest let, dále vypráví o žádostech o tanec, kterých byl svědkem v tanečních kavárnách, v nichž vystupoval jako hudebník, o tatínkovi karbaníkovi, který od rozehrané hry nikdy neodcházel, o tom, jak na filmové škole psal maturitní práci o Vojtěchovi Jasném, jak v roce 1977 přepisoval v práci text Charty 77, který mu svěřily kolegyně, protože uměl psát na psacím stroji nejrychleji z baráku, jak se pokoušel psát si deník, jak v roce 1963 zaskakoval jako baskytarista neumětel bez znalosti not v barové kapele, následuje úvaha o tom, co je a není kýč, fiktivní dopis Williamu Shakespearovi o jeho totožnosti, zamyšlení o hodnotě autogramu, o slavení státních svátků, o kategoriích majitelů řidičských průkazů, o podivné logice ustálených rčení a o korupci (co se má dávat za pozornosti dobrým lékařům). Knihu doplňují čtyři písňové texty.

07.08.2023

Vlastní hlas v audioverzi pomohl, vyvolal představu Karla Šípa vtipkujícího v dialozích, rychle reagujícího; tam je pevný v kramflecích. U knížky mi nevadí nesystematičnost, ale, je mi líto, nepřišla mi příliš chytrá. Autor někde objevuje dávno objevené nebo pitvá dokonalé, obrazné vyjádření a sráží ho zpátky do konkrétna, což mi přišlo dětské, prvoplánové. Stejně ho ale mám docela ráda, to je jasné.