Kat a jiné povídky přehled

04.09.2020

Knížka se mi moc líbila - nejvíce titulní povídka Kat a poslední povídka Poutník na moři, ale i ostatní povídky jsou velmi povedené. Vyhovuje mi autorův styl psaní. Jednotlivé povídky člověka nutí k zamyšlení ...

31.05.2020

Může obsahovat mírné SPOILERY???

Knihu jsem objevila díky Kohoutově Katyni. Hned jsem si ji objednala v antikvariátu a dočetla ještě před samotnou Katyní:-) Od přečtení může odrazovat, že byla kniha vydána v Nakladatelství politické literatury. Ale nenechte se tím odradit, protože kniha je opravdu výjimečná. Vůbec se nedivím, že je P. Lagerkvist laureátem Nobelovy ceny. Nejvíc se mi líbila povídka Kat. Ta je vskutku fenomenální. Kat sedí sám v hospodě u stolu, nikoho si nevšímá, ale ostatní jeho přítomnost vnímají, nenechává je klidnými, pouští se do rozhovorů, vzpomínají, chytračí. S tím jak večer plyne, nabývá dění v hospodě na obrátkách.

„Ano, lidstvo musí čas od času zničit, co vybudovalo, to je prostá nutnost! Jinak tu pak chybí ta pravá dětská mysl. A ničení má větší význam než prosté, čistě navyklé budování. To jsou právě ta veliká, hrdá období! Těchhle malých, pracovitých mravenců, kteří svět budují, těch bude vždycky dost, o to, pravda, není třeba mít starost. Ale odvážní duchové, kteří jediným rozmachem vymažou z povrchu zemského celý ten titěrný lidský svět, takže je možno začít znovu, ti jsou vzácní a vyskytnou se jen tehdy, když si je zasloužíme.“ (s. 45, povídka Kat)

V povídce najdete mnoho narážek na historii. Nejsilnější pro mě byla rasistická scéna s černošským orchestrem. Obsah v kombinaci s formou (skvělé dialogy, tempo, atmosféra) dělají z povídky Kat asi nejlepší povídku, kterou jsem kdy četla. Hned jak jsem ji dočetla, poznamenala jsem si „tak to je úplně jiná liga“ a začala jsem ji číst znovu:-)

Ostatní povídky už bohužel kvalit té o katovi nedosahují. Přesto mě jejich čtení bavilo, vůbec jsem netušila, kam směřují. Skvělou pointu má povídka Zlý anděl. Zlo v člověku, ale pojaté jinak než u W. Goldinga, je jedním z klíčových témat, na jejichž základě jsou povídky vystavěny. Člověka zlo určitým způsobem fascinuje, může z něj vzejít ale i něco dobrého. Dalším silným tématem je víra, která se snadno může překlopit v popírání Boha.

„Jak by člověk mohl porozumět životu, jak by mohl rozumět lidem, prohlédnout je i jejich život, a prohlédnout sebe sama, dokud ho to nenaučilo moře. Jak by mohl prohlédnout jejich prázdné pachtění a jejich honbu za podivnými cíli, dokud se nezahleděl na moře, které je bez hranic a stačí si samo. Dokud se nenaučil myslet jako moře, a ne jako ty věčné štvané bytosti, které si namlouvají, že neustále někam musí a že to je to nejdůležitější, že jen cíle dávají životu smysl. Dokud se nenaučil plout, kam ho moře nese, cele se mu odevzdat a nestarat se o nic, ani o právo, ani o neprávo, hřích a viny, pravdu a lež a zlo a dobro, spásu a milost a věčné zatracení, ďábla a boha a všechny ty hloupé hádanice. Dokud se nestal lhostejným a svobodným jako moře a nenaučil se plout s ním, bez cíle a do neznáma, dokud se cele neodevzdal neznámu, nejistotě jako jediné jistotě, která je nakonec to jediné, na co je spolehnutí. Dokud se člověk nenaučil tohle, neporozuměl ničemu.“ (s. 131-132, povídka Poutník na moři)

DOPORUČUJI. Alespoň povídku Kat zkuste. A já si říkám, jak je možné, že znám tak málo spisovatelů, kteří obdrželi NC za literaturu!?