Katedrála viditelná a neviditelná přehled

16.07.2021

Bohužel velké zklamání... První problém začíná hned u rotundy svatého Víta. Proč autoři nezmíní, že existuje víc rekonstrukcí možné podoby? Bojí se snad, že by si to čtenář laik nepřebral? Přitom nejasnosti a tázání jsou naprostý základ každodenní vědecké práce a je poctivé to přiznat. Naopak skutečně vyzdvihnout lze kapitoly psané Davidem Ebenem. Velmi fundované, čtivě napsané, nezjednodušující. Dosti podrobně a dobře je v následujícím textu popsána bazilika.
Skutečné problémy ale začínají až u katedrály. V kapitolách věnovaných výstavbě a tvůrcům bych rozhodně očekával alespoň stopu zájmu o srovnání s jinými katedrálami, o hledání konkrétních vzorů atp. I zahraniční syntetické práce o evropské gotické architektuře přitom pražskou katedrálu zpravidla chápou jako důležitý milník, završující složitou genezi gotické katedrály jako stavebního typu. Proč to téměř úplně chybí zde? Především ve skvělém Chotěborově textu je místy zmíněno, že jako hlavní vstup do katedrály byl plánován ten jižní. Přesto se na mnoha jiných místech mechanicky uvažuje o tom, že i Parléř počítal se západním katedrálním průčelím tak, jak byl vybudován v 19. století. Ale to přece vůbec není jisté! Respektive, je naprosto jisté, že takhle vypadat západní průčelí nemělo... A opět jsme u toho, že kniha vůbec nepředkládá možné alternativy, téměř nepřipomíná ani výstavu lodě v předhusitském období atp atd. I útlá obrazově velm omezeně vybavená a bohužel místy taky poněkud roztěkaná kniha pánů Líbala a Zahradníka z roku 1999 jde v tomto směru podstatně dál.
Totéž platí o otázce funkční dispozice katedrály. Poslední, kdo se této otázce věnoval byl V. V. Tomek a je dodnes v podstatě nepřekonaný. V knize k tomu není ani čárka. Stejně tak nepochopitelně chybí reprodukce dochovaných gotických plánů (Líbal a Zahradník je mají). V dosti obstojně napsaném textu o gotickém mobiliáři od Mileny Bartlové chybí fotografie i těch několika málo dochovaných kusů jež z katedrály pochází. Totéž ostatně platí i o mobiliáři barokním, dnes z větší části dochovaným také jinde. Váchův text je ale sám o sobě výborný. Opět je ostudné, že o barokní výstavbě katedrály se zmiňuje pouze on, jaksi nad plán a na okraj... Naopak obnova katedrály v 19. a 20. století je rozpitvána doslova do poslední nitky, což je v příkrém protikladu k tomu, jak stručně jsou napsány kapitoly předchozí...
Do značné míry je to promarněná příležitost. Některé kapitoly skvělé, jiné horší, řada podstatných informací zde úplně chybí a celkově je velmi nevyrovnaný poměr mezi místem věnovaným původní katedrále a její dostavbě v 19. a 20. století... Celkový dojem s přihlédnutím ke skutečně vysoké ceně: 65%

23.01.2021

Opus magnum. Kniha pojatá velkoryse po stránce obsahové, grafické i typografické, s velkým množstvím kvalitních fotografií. Fascinující představení tisícileté historie katedrály sv. Víta z pohledu archeologů, historiků, muzikologů, s pohledem na středověkou i soudobou liturgii. Fotografické vzpomínky Josefa Sudka na dobu válečnou byly pro mne jedním z mnoha překvapení, stejně jako peripetie záměrů dostavby chrámu v 19. století.