Kdes byl Adame? přehled

09.04.2023

(SPOILER) Román popisující závěrečné okamžiky 2. Světové války a různé příslušníky nacistické mašinerie v dané situaci. Na prostoru devíti kapitol čtenář sleduje vývoj charakterů a jednání vojáků tváří v tvář nevyhnutelné porážce, všeobecnému chaosu a v neposlední řadě i svým deziluzím. Absurdní zbytečnost prodlužování angažmá Němců v prohrané válce, rozpoutané kdysi Hitlerem a jeho posluhovači z čirého šílenstí a pohrdání rozumem, je zachycena v nyní již neudržitelné fázi, vyžadující zbytečných obětí a způsobující další zločiny proti lidskosti. Jednotlivé postavy si v ní poté volí své vlastní osobní přístupy (bestialita do poslední chvíle, rezignovanost, nekomplikovaný útěk do amerického zajetí atd.). Ve všech devíti kapitolách je určitým tmelícím prvkem postava vojáka (a bývalého malíře) Feinhalse spíše antihrdiny, který povětšinou jen pasivně pozoruje okolní zmar a rozvrat.

Autor zachycuje válku a události v ní v její absurdnosti (např.: v jedné kapitole je obnoven zničený most jedné zapadlé slovenské vesnici jen proto, aby byl v zápětí zničen při ústupu). Tyto absurdnosti mají tragické vyústění. Bestialita některých aktérů (např. obersturmführera Filskeita jako symbolu zaslepeného přisluhovače nacistické mašinerie), je stavěna do kontrastu humanitě a lidskosti některých postav (např. Židovka Ilona).

V závěrečné kapitole umírá hlavní postava Feinhals na prahu svého rodného domu, zasažen sutinami z ostřelování německého dělostřelectva v posledních dnech války. Na jeho mrtvé tělo padá i bílý prapor, který byl na domě vyvěšen jeho rodiči. Jednou z možných interpretací je opět absurdnost této tragédie, vyplývající z pasivity hlavního hrdiny jako její nechtěné součásti a odsouzení této pasivity (scéna s padajícím bílým praporem).

Asi lze těžko co dodat k perfektnímu komentáři Toffee. Kniha je mnohem reálnější a mnohem více protiválečná, než u Hemingwaye a jeho opusů. Nejzajímavější pro mě ale je, že jsem se kdesi dočetl, že díky působení autora v roce 1968 a jeho podpoře signatářů Charty 77 se jeho dílo, předtím v lidově demokratickém a následně i socialistickém Československu pro svoji kritiku války, ale i poměrů ve Spolkové republice podporované najednou dostalo na index. Já jsem ale tuhle dobrou knihu četl a musel jsem o ní vypracovat a přednést referát na gymnáziu, tedy v osmdesátých letech...i tohle drobné a vytrvalé zkreslování a převracení historie mně vadí. Až příliš to připomíná onu dobu, která je dnes často povrchně a až hystericky kritizována, aniž by ti okázalí kritici skutečnou pravdu znali a nebo měli poctivou snahu se o ní fakta dozvědět. Pravdu bez příkras, bez manipulací a bez zamlčování. Povrchnost, hloupost nebo úmysl? A jen tak mimochodem, tu knihu jsem si musel a mohl vypůjčit ve školní knihovně gymnázia, kam jsem chodil. Proč tohle všechno? A zase?