• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Ochranné obklíčení - Heinrich Böll

Böllův pozoruhodný, svého času nedoceněný román Ochranné obklíčení vznikal na pozadí temných událostí podzimu roku 1977, kdy Německo čelilo další vlně teroristi... detail knihy

Nové komentáře u knih Heinrich Böll

Ztracená čest Kateřiny Blumové

„Jaká je hodnota cti člověka v konfrontaci se společností a s „vychýlením“ doby? Jak osvědčit charakter v atmosféře, která nahrává „honu na čarodějnice“, zjednodušování a překreslování reality? A jak je možné se bránit zostouzení? Jaké jsou možnosti obrany člověka proti ponižování a veřejné dehonestaci? Mnoho zásadních otázek lidské existence – těžké, či spíše zhola nemožné „přesné“ odpovědi. Toto téma lidské integrity a cti je ústředním motivem této Böllovy kratičké novely s velikým společenským přesahem, která ve své době velmi zarezonovala západoněmeckou společností. Provinční západoněmecké maloměsto, období začátku 70. let 20. století. V rámci poválečného vývoje a více či méně neúspěšného potýkání se (a snad i vyrovnávání) německé společnosti s nacistickou minulostí, přichází i do tohoto převážně středostavovského prostředí fenomén, který se zrodil v západním Berlíně a dalších západoněmeckých velkoměstech – levicový terorismus, reprezentovaný RAF (Rote Armee Fraktion), která vznikla jako výsledek radikalizace části levicové německé mládeže, z generačního konfliktu mezi nimi a jejich rodiči, v pohledu na to, jakým způsobem zpracovávat temnou nacistickou minulost. Kateřina Blumová, žena pocházející z venkovského prostředí, zaměstnána v domácnosti Dr. Blorny, místního právníka a intelektuála, se zaplétá do tenat nastalé celospolečenské nálady tím, že se seznamuje na jedné párty s člověkem, který je pronásledován policií za spáchání loupežného přepadení a je podezříván z napojení na RAF. Kateřina je zatčena a vyšetřována – je podezřelá v napomáhání útěku svého milence před policií. Velmi záhy se ovšem také stane předmětem mediálním kampaně celostátních novin (alegorický odkaz na Bild-Zeitung) a její život je veřejně propírán sérií článků, které mají denunciační charakter, překrucují fakta a očerňují Kateřinu. Tím se stává předmětem veřejné debaty nejen v místě svého bydliště, ale i v široké společnosti. Ačkoliv jí není prokázána trestní odpovědnost či spoluúčast na činech svého milenec, Kateřinina pověst je negativní mediální kampaní zcela zničena, což na ní zanechává psychické následky. Kampaň se zaměřuje také na zaměstnavatele Kateřiny, manžele Blornovy, které vykresluje jako sympatizanty komunistů a levicového terorismu, což zapříčiní manželskou krizi a úpadek profesní kariéry Dr. Blorny. Překroucená a lživá kampaň jakoby rezonovala s atmosférou ve společnosti, jejíž velká část volala v té době po agresivním potírání všech těch, kteří byly (byť často zcela mylně) označováni jako komunisté. Po návštěvě novináře, který sérií článků pro NOVINY píše, také umírá Kateřinina matka. Tyto události mají fatální dopad na Kateřinin život, zhroucení veškerých společenských vazeb (na základě lživých článků je členem řady výhrůžek a útoků), na její základní lidskou důstojnost. Ponížená se odhodlává k činu motivovanému zoufalstvím… Böll v této novele vystupuje kriticky ke společenské atmosféře doby počátku 70. let 20. Století, která byla v Západním Německu těžce poznamenána celospolečenskou polarizací a důsledky teroristických činů ultralevicové RAF. Tako atmosféra se niterně dotýkala i něj samotného – byl označen rozhlasovým novinářem Waldenem za duchovního otce tohoto terorismu. V atmosféře rozjitřené doby, kdy část společnosti volala po radikálních krocích, byl Böll jakožto významný západoněmecký levicový intelektuál dehonestován, jeho postoje a názory napadány, a to i ze strany některých vrcholných politků, což nakonec vedlo i k jeho dočasnému vystěhování do Irska. Kromě výrazné společenskokritické roviny díla je zde velmi významný aspekt kritiky médií – především Bild-Zeitung, které v tehdejší době výrazně přispívaly k další polarizaci společnosti. Předobrazem díla je Schillerova povídka Zločincem pro ztracenou čest (Der Verbrecher aus verlorener Ehre), která zpracovává téma „obrany“ člověka proti útoku na jeho mravní integritu a její následky. Sjednocujícím, a v autorově díle jako červenou nit táhnoucím se, je univerzální téma lidské humanity, nedotknutelnosti lidské cti. Nadčasové téma v podání jednoho z nejvýznamnějších německých spisovatelů 20. století.“... celý text
— tomas6658

---

A neřekl jediné slovo / Biliár o půl desáté

„Biliár super, A neřekl... trochu slabší, ale taky dobré. Sice trochu moc křesťanské, ale vlastně hezky a snesitelně, přičemž není opominuta kritika církve jakožto instituce :) Pěkná práce s jazykem, připomínalo mi to Ulehni v temnotách od Styrona, což jsem četl nedávno.“... celý text
— Marmarek

---

Den první a poslední

„Sbírka dvou kratičkých povídek o prvním dni války a jejím konci, s mnoha autobiografickými prvky – Böll byl sám ihned na začátku války odvelen na „několikatýdenní“ vojenské cvičení, které se skončilo návratem ze zajetí po konci války. Jedno z významných děl německé literání skupiny „47“. Když válka začala: Povídka z prostředí telefonního týlového útvaru na začátku druhé světové války. Popis rozbíhající se válečné mašinerie a souvisejících nesmyslných odehrávajících se příprav, na pozadí s odchodem stále více a více bojových útvarů na frontu. Hlavní hrdina je spojařem a prožívá určité bezčasí v očekávání propuknutí válečného konfliktu, narážejíce stále více na absurditu vojenské mašinerie, na indoktrinaci svých vojenských kolegů, podporující nacistickou propagandu. Postupem času se dostává do opozice proti svým velitelům i proti všeobecnému nadšení pro válku a stále více dává najevo svoji nevoli proti jejím projevům – např. benevoletním přístupem k těm, kteří válku horlivě podporují a ke stupňující se vynucované vojenské disciplíně. Dochází k zjištění, že vyrovnávání se s absurditou dané doby a situace není možno s nadhledem a humorem, neboť „se zdálo, že válka odnímá komickým věcem jejich komiku“. Za svůj liknavý přístup je hlavní hrdina potrestán tím, že je převelen k vojenskému útvaru, který má narukovat na frontu. V první momenty války je také konfrontován se ztrátou svého jediného kamaráda u útvaru, který byl zabit při prvních bojových operacích… Když válka skončila: Autobiografická reflexe posledních dnů konce druhé světové války. Tentýž hrdina se po šesti letech vrací spolu s kolonou dalších německých zajatců z anglického zajetí zpět do Německa. Doba je poznamenána všeobecným zmarem, nedostatkem a bujícím černým trhem. Znechucen nad svými spoluzajatci (mnozí z nich se snaží oživovat nacistický sentiment a nejsou schopni akceptovat všeobecnou kapitulaci) se dostává náš hrdina stále do většího sporu jak s německými vojáky, tak se svými strážnými, odmítající se podílet na bující šmelině a chovat se konformně tak, aby mohl mít ze situace všeobecného zmaru jakýkoliv osobní prospěch. Po propuštění ze zajetí se vydává zničenou krajinou hledat svoji snoubenku, se kterou plánoval svatbu. K celkové deziluzi se přidává zklamání, že jej zradila… Celkově se jedná o typicky „böllovské“ povídky, odsuzující absurditu a zvrácenost válečné mašinerie a toho, co přináší a přinesla jak Německu, tak jeho společnosti – ať už se jedná o fanatismus nebo oportunismus při drancování zničené země po válce (černý obchod, prospěchářství). Nemožnost reflektovat s humorem absurditu válečného času. Hlavní hrdina je zároveň jako svého druhu solitér – vnímán svým okolím jako podivín, nepochopen a často za své jednání odsuzován. Cílem je ukázat na absurditu války a kritiku společnosti, která ji umožnila a která se s ní zároveň následně nedostatečně vypořádala.“... celý text
— tomas6658

---

---

Den první a poslední

„Tohle byla velice krátká skoro nádhera. Hodí se číst ideálně večer, naproti výstavišti, na zahrádce stánku u Ferdinanda. Přečíst to jde celý, dobu odhaduju tak na šest piv mezi osmou a desátou. A až tě vymetou koštětem na tramvajovej ostrůvek, tak si během dalších dvou lahváčů a slanejch brambůrek utřídíš v hlavě domy a dojmy a pak si to poštráduješ kam tě nohy dopletou. Už jsem to četl dvakrát a až teď mě teda napadlo, jak si to přečíst potřetí a ještě líp. Budu to muset někdy zrealizovat. A o čem to je? Je to přesně o tom, o čem píše nejlepší Palivo v česku. Skoro o ničem. Baví mě číst Heinrichovy knížky a dostal jsem chuť zalistovat i v něčem od Marušky Remárka. A teď už jdu do práce, protože mě začali shánět.“... celý text
— žlučníkář

---

Vlak dojel přesně

„Od strejdy Heinricha už jsem něco prolistoval, a teď když jsem začal recyklovat knihovnu, tak listuju znova. Tahle knížečka je úzká a jak to u strejdy Heinricha bejvá, je tam srandy asi jako v pořadu to nejlepší z vtipu za stovku, z dílny TV Barandov. Ale kniha je aspoň o dost kvalitnější. Tak vlak přijede přesně, to je jasný. Přece jen je to v západním Německu. Nabere do sebe spoustu vojáků kypících nenadšením z cesty na frontu. Naloží do sebe i Andrého, kterej má bágl naditej chlastem a chlebem. Ze západního Německa na Ukrajinu parním vlakem je docela crcání, takže obojího potřebuješ hromadu. Kdo zná strejdu Heinricha, toho nepřekvapí, že André nebude zrovna fanoušek války a nacismu. Furt chlastá, žere svačinu a řiká, že už brzo umře a zapne odpočet. Má se to stát chvíli po tom, co dojede do cíle. Cestou se skámoší s dalšíma dvěma týpkama a zavře se s nima v kupéčku. S tím jedním bych jet klidně chtěl. Přistihnul starou, jak si nechá pole orat jiným traktorem a teď chce prochlastat hypotéku. Na tom bych se cestou na smrt strašně rád podílel. Cesta na krchov musí bejt přece pořádná jízda a hlasitej koncert. Jedeme přes Polsko, posloucháme Andrého jak brzo umře, vysmíváme se oficírům a doplňujeme chlast. Ti dva jeho kámoši mají taky dost pojebanej život a na smrt se těšej taky. Tolik lidí těšících se na smrt se vidí snad jenom v nějaký sektě, kde se skrz sebevraždu všichni dostanou na nějakou planetu, kde lítaj pečený holuby a točenej ležák přímo do huby. Tihle tři se těšej jenom na to, že je někdo vypne. Jak to dopadne a co se tam děje si zjistěte sami. Je to dost krátký a já měl problém se od toho odpoutat. Jenže jsem byl na dovolený a tam byl trošku jinej program, než jízda na smrt. Byl jsem netrpělivej, dokud jsem se k tomu zase nevrátil. Ty si to dej klidně taky. Ještě mi je divná jedna věc. Když ti tři mají dveře zajištěný drátem, aby se tam nikdo nedostal, jak celou tu cestu, která může trvat klidně dýl, než tejden, jak jenom choděj na záchod? Je snad jejich oblíbená kapela Kolostomická exploze? Jsem snad jedinej, koho todlencto zajímá?“... celý text
— žlučníkář