Marmarek
komentáře u knih
A neřekl jediné slovo / Biliár o půl desáté
Heinrich Böll
Biliár super, A neřekl... trochu slabší, ale taky dobré. Sice trochu moc křesťanské, ale vlastně hezky a snesitelně, přičemž není opominuta kritika církve jakožto instituce :) Pěkná práce s jazykem, připomínalo mi to Ulehni v temnotách od Styrona, což jsem četl nedávno.
Poslední průvodce Prahou
Ivan Diviš
Krásné. Takové všednodenní, ale právě to všednodenní se nenávratně mění a mizí. těším se na něco takového o devadesátkách :)
Jiskra
Linda Boström Knausgård
Super. Tvorbu manžela neznám, ale z toho, co jsem přečetl, mě na jedné straně napadala Sylvia Plath a na druhé jiné úsporné severské autorky, např. Helle Helle. V něčem obyčejné, na přeskáčku vyprávěné, ale místy i velmi působivé a zároveň nadhled si udržující. Překvapivé množství věcí zhuštěné na poměrně malém prostoru. Doporučuji.
Kůže
Jevgenija Někrasovа
(SPOILER) Přečteno krátce po Ráně od Vasjakiny. V něčem podobné, minimálně v tom, že autorky jsou poučeny ohledně poststrukturalistických a feministických teorií. Zvláštní nádech magického realismu. Uprostřed příběhu trochu došel dech, ale pak se opět rozběhl, jen bylo trochu otravné opakování, že ta a ta hrdinka je v kůži té druhé. Někdy to až ztěžovalo uvědomit si, která je která.
Ulehni v temnotách
William Styron
(SPOILER) Na prvotinu super. Za mě dobrá nechronologická kompozice, absurdní kontrasty, existenciální úzkosti, kritika amerického jihu, psychopatologie postav, jen je to místy až trochu moc ukecané a zasloužilo by proškrtat. Proto asi jedna hvězdička dolů. Ale velmi doporučuji. Ani jedna postava není úplně sympatická, ale stejně s nimi člověk soucítí...
Les bohů
Balys Sruoga
Super věc, krásně ironický pohled na absurditu koncentračního tábora. Je i dobře, že to není většinu knihy chronologické, ale spíš po tématech. Zprvu jsem se bál, že se v tom množství jmen ztratím, ale vlastně není moc potřeba si je pamatovat... :)
Historie skoro detektivní
Miroslav Ivanov
Souhlas prakticky se vším z komentáře Sandika. S Českým pitavalem se to nedá srovnat a s Tajemstvím RKZ už vůbec ne. Poslední dvě kapitoly jsou hodně propagandistické a obdobným způsobem se ždímá i Božena Němcová. To, jestli Babička vyšla na jaře, nebo až v létě, je opravdu pseudozáhada a kapitola zřejmě slouží jen k tomu, aby tam autor mohl přetisknout svůj článek z Květů... Pátrat po skutečných lidech podle jmen postav z románů je celkem nesmysl, co na to říct. Nejlepší první dvě kapitoly, celkem šla i ta o Máchovi.
Montaigne
Stefan Zweig
(SPOILER) Zajímalo by mě, jestli nebyl Montaigne nakonec inspirací pro Dona Quijota :D Jste deset let zavření s knihami v baráku a pak si vyjedete do světa... Některé věci jsem nevěděl, zdá se ale, že dohromady není moc co vyprávět. Zajímavé spíš jako Zweigova terapie před smrtí. Škoda, že chybějí některé ty citáty a rukopisné poznámky, i když by asi nebyl takový problém je doplnit (na druhou stranu, citace ve francouzštině a angličtině jsou možná zbytečně duplicitní). V anotaci na zadních deskách je také napsáno "v jedenácti kapitolách", i když je jich devět. Buď někdo neumí římské číslice, nebo mi něco uniká...
Strata
Terry Pratchett
(SPOILER) Platí to, co pro Temnou stranu: nedoceněná kniha. Úvahy o empatii a o tom "jak moc cizí některé věci mohou být", jsou zde geniální. Styčné body s Temnou stranou i se Zeměplochou jsou fajn, pád přes okraj se nám tu objevuje už potřetí (nebo poprvé :)). Kungové a Mixové by si zasloužili víc prostoru, i když takhle je to možná vlastně lepší. Zajímavé je i zvláštní, neateistické vyznění, když si vezmu, jak k podobným tématům přistupuje Pratchett jinde. Hadati o komentář pode mnou píše, že se příběh odehrává v budoucnosti. Vlastně ne... řekl bych, že je to tak trochu jako s Hvězdnými válkami... kdysi dávno. To se ovšem jen naznačí. Proč 4 hvězdy? Je to pro mě přeci jen trochu slabší než Temná strana, zejména mi z toho trochu okatě vyčnívá snaha natáhnou příběh tím, že je nutné putovat od okraje ke středu. Zde jsou asi některé nejnudnější pasáže.
Temná strana slunce
Terry Pratchett
Přečteno v prosinci potřetí a je to čím dál lepší. Úžasně nabité, obrovský a mnohotvárný vesmír jen naznačen na poměrně malém množství stránek. Pro mě stěžejní téma empatie, které Pratchett rozvinul také v zeměplošských knihách. Paralelně jsem znovu četl Buch a našla by se spousta společných prvků. Podle mě je tahle kniha spolu se Stratou nedoceněná. Divím se, že jí dosud nikdo nezfilmoval.
3 hry : generační ikony ve střední Evropě
Martina Pecková Černá
Líbila se mi zejména Kolečkova hra a nápad u hry třetí, která je ale možná příliš rozvolněná... i druhá hra podle mě ale stojí za přečtení (či za vidění). Zajímavé úvody k hrám.
Tři hry
Petr Kolečko
Něco se mi dost líbilo, obzvlášť nápad v druhé hře a některé pasáže v té první :)
Rána
Oksana Vasjakinova
Skvělá věc, pro mě velmi tíživá a depresivní. Někdy mě trochu štvalo přílišné psychoanalyzování, ale vzhledem ke zbytku jsem ochotný se s tím smířit a zapadá to do celkového kaleidoskopu. Musel jsem to číst po malých částech, abych to zvládal vstřebávat...
Řbitov zviřátek
Stephen King
(SPOILER) Klasický King, tak, jak ho mám rád. Mírně znepokojivé, celkem originální a morbidní. Zelda super, Victor taky. Fakt mě dostalo, že to neskončilo dobře. I když rodina zas tak sympatická nebyla, celkem jsem jim fandil... Mytologie řbitova by mohla být trochu více rozvinutá. Uprostřed se děj trochu rozplizne. Ale jinak spíš OK.
Černá křídla Cthulhu
* antologie
(SPOILER) Nepřijde mi to jako soubor dost dobrý na to, abych komentoval každou povídku na samostatných profilech, tak jen stručně:
PICKMANOVA MODELKA - pro mě nejvíc v Lovecraftově duchu, klidně bych to dovedl dál.
POUŠTNÍ SNY - pěkná jednohubka, ale krátká a jednoduchoučká
VYRÝVÁNÍ - nic moc
JAK DOSTAT CHAPADLÁKA - celkem originální, styl se mi líbil, vtipné. Ale není to horor
PAOPTIKUM DUCHŮ - celkem fajn, až na tu kritiku zdravotnictví
HOTEL BROADSWORD - začalo to velmi slibně, ale pak se postupné budování strachu velmi rychle překlopí do fantasmagorie a pak je konec
UCHVÁCENÍ - jednohubka, která není nic moc
DENKEROVA KNIHA - nic moc
OBYVATELÉ STRAŠIDLESA - tuctovější fan fantasy skoro jako podle počítačové hry, kde kdyby nebyl Pickmanův obraz, vůbec to s Lovecraftem nesouvisí. Konec odhadnutelný ihned.
KUPOLE - fajn jednohubka
ROTTERDAM - vlastně celkem zajímavé, ale zbytečně natahované. Možná to na něco konkrétnějšího odkazuje, nevím
PŘÍZRAK NAD PROVIDENCE - strašně dlouhé a nic z toho, hrdina furt chodí ulicemi a má hlad.
VYTÍ V TEMNOTÁCH - krátké, jednoduchoučké, nijak zvlášť zapamatovatelné
PRVADA O PICKMANOVI - to se mi líbilo. Odhalování hrůzné pravdy celkem v Lovecraftově stylu.
TUNELY - pěkná, atmosférická jednohubka
KORESPONDENCE - mě to nezaujalo
NÁSILÍ, DÍTĚ DŮVĚRY - pěkná jednohubka
NIŽŠÍ DÉMONI - zas to trochu působí jako podle počítačové hry. Dobré popisy i atmosféra, ale nijak extra výjimečné
ZÁHADNÁ ZÁLEŽITOST - to bylo docela fajn, i když nápad velmi prostý
ZÁMĚNA - skvělý kontrast všednosti a čehosi cizorodého
SUSIE - moc fajn jednohubka na závěr.
Další soubor si ale asi nechám ujít :)
Winterbergova poslední cesta
Jaroslav Rudiš
(SPOILER) Musím říct, že už dlouho jsem si čtení nějaké knihy tak neužíval - po všech stránkách (dojímavé pasáže, vtipné pasáže, hledání informací,...). Pocta střední Evropě definované nostalgií po Rakousku-Uhersku, stejně jako řízky, pivem a gulášem. Pocta pábitelskému zahlcování. Pocta železnici, jak je u Rudiše zvykem. Podobný styl cestování podle starých průvodců mám také rád. Většinu zmiňovaných měst mám rád rovněž. Užvaněný dědek mi okamžitě přirostl k srdci, i když je zde více než jasná souvislost s podobnými postavami v Potichu a Grandhotelu. Už několikrát jsem zpětně nedokázal určit, zda něco, co jsem četl, byl Rudiš, nebo Hakl, a zde se nám může velmi vybavit O rodičích a dětech - procházka Prahou s otcem, který neustále cosi vykládá (včetně piva, vazby na Balkán, vzájemných antipatií a zajímavě převrácené situace, kdy vypravěči kamarád nevěří, že ten dědek je jeho otec; u Rudiše je situace opačná). V rámci Rudišova stylu nakonec fungují i některé kýčovitější motivy a pasáže, jen párkrát jsem si řekl, že je to už moc (dvě zimní mouchy např.) Celkově ale doporučuji. Ověřujte si informace, ty nejabsurdnější věci jsou vážně pravdivé :D Pod vlivem Národní třídy a Českého ráje, které se mi ostatně líbily také, jsem se trochu obával, že Rudiš bude sklouzávat stále více k jednoduchým útržkům, a komplexnost této knihy mě mile překvapila, i když útržkovitost je i zde.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
(SPOILER) Hodnotím jako trochu slabší, i když se mi kniha líbila. Od Soukupové bych ale právě už očekával trochu víc (nebo právě ne?). Přijde mi to jako vyvařování starých témat, včetně nezbytných motivů moře-pes-holčička si přijde tlustá-chlapeček je mírně autistický. Nevadí mi, že Soukupová nejde moc do hloubky, to k jejímu stylu prostě patří: všichni jsou povrchní, mluví tak i jednají. Předchozí knihy ale měly i něco zvláštního, např. deníkovou formu Marty nebo zhuštění do jednoho dne a zaměření na sesterské vztahy v Pod sněhem. Nemůžu si pomoct, tohle je nejmíň originální kniha, kterou jsem od ní četl.
