Marmarek
komentáře u knih
Tychona Brahe cesta k Bohu
Max Brod
(SPOILER) Ještě se mi asi nestalo, abych dal knize hodnocení jako první :) Byla to také první kniha od Broda, kterou jsem přečetl. Je pěkně psaná a zajímavá i svým obsahem, ale vydání z roku 1917 má už své mouchy, zejména jazykové, ale i některé popisné a úvahové pasáže jsou trochu moc zdlouhavé. Určitě se mi to ale líbilo. Uvěřitelnější by pro mě kniha byla, kdyby skončila Tychonovu skeptickou litanií, úplný konec je nečekaně pozitivní. Chápu, proč tam je, ale už mi to nepřišlo tak uvěřitelné.
Osudy dobrého vojáka Švejka 1. - 2. díl
Jaroslav Hašek
Tak konečně mám přečtenou tuhle klasiku. Možná pořád dokola to samé, ale znám lidi, kteří to čtou namátkou vždy kousek na jakékoli stránce, takže k tomu to sedí. Místy vlastně i trochu děsivé svou apatií k různým brutalitám, ale i skvělá satira a humor. Díky všemožnému slangu pro dnešního člověka možná i trochu oříšek :)
Řeka, která teče pozpátku
Jean-Claude Mourlevat
(SPOILER) Nikoliv špatné, ale vím, že už se ke knize nevrátím. Magických dětských knih znám více a řada z nich mi přijde lepších (Malý princ, Nekonečný příběh, Alenka). Kniha má krásné ilustrace, ale přijde mi velmi nekonfliktní, kromě medvědů a čarodějnice, což se obojí vyskytne jen na chvilku, tu vlastně není žádné zlo (srov. s anotací), víceméně jde jen o zádrhely na cestě. Příběhu myslím rovněž moc neprospívá, že je vyprávěn dvakrát - sice to vyplní bílá místa, ale nepřinese nic nového. Snad kdyby závěr s horou byl až na konci té druhé poloviny... Linie s ptáčkem nedořešená. V jednu chvíli se říká, že je zakletý už tisíc let. Tak proč potřebuje tu vodu nesmrtelnosti? A pokud to byl zakletý člověk, nikdo se netázal na jeho názor. Naopak se zdá, že teď bude zakletý na věky... Rozhodně tu jsou pěkné nápady (život v poušti nanečisto).
Tahle kniha je teplá
Juno Dawson
Vlastně super, kdybych byl mladší, dám těch hvězdiček víc :)
Černé hory
Janet Tanner
Přečteno v rámci výzvy - oblíbená kniha rodičů. Sám bych si ji nevybral. Myslím, že je vidět, jakou neplechu mohou nadělat sériově vyráběné obálky a anotace, psané někým, kdo knihu nečetl...
Pět neděl v balónu
Jules Verne
(SPOILER) Jsem u rodičů v karanténě a neodolal jsem :) Je asi zbytečné něco psát o tom, že dnes už nenadchne zabíjení zvířat jen tak pro zábavu nebo rasistické popisy černochů, to zde již napsali jiní. Mně nyní dala kniha povědomí o několika cestovatelích a aviaticích/aviatičkách, které jsem předtím neznal. Z dětství jsem si pamatoval jen vyhazování věcí z koše. Tehdy jsem ale nemohl porovnávat místní názvy s Google Maps. Verne musel být opravdu dobře nachystán a obeznámen s látkou.
Neříkej to mámě
Svatava Antošová
Nemám rád příliš jednoduchou psychoanalýzu, ale tohle mě šokovalo to je dobře :)
Rozum
Rudolf Sloboda
Díky románům Terezy Boučkové, díky kterým jsem se o tomto autorovi dozvěděl :)
Bruno v hlavě
Xindl X (p)
(SPOILER) Něco super (vypravěč a věci kolem toho, prase a tahání peněz z lidí), něco celkem klišé (Novela, malování obrazu, vztah Monika-Petr). Doporučuji, ale asi se k ní už nevrátíte :)
Žít jako single
* antologie
(SPOILER) Slabší. Jak se dá čekat, single život hodnocen skoro automaticky negativně. Nejhorší a nejschematičtější asi povídka s chatem a ta poslední, z nepříliš vzdálené budoucnosti, ale je vidět, že hodně společných prvků mají i první dvě. Soukupová ale jinak tradičně dobrá, Hakl stejný jako vždycky, ale toho mám taky rád. Přijde mi ale, že na souborech tohoto typu je vidět, že jsou psány na objednávku a podle toho to vypadá, všechno jsou to pak nemastné neslané rychlokvašky.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
(SPOILER) Už dlouho se mi nestalo, že bych přečetl knihu o 300 stránkách za jedno odpoledne. Velmi chytlavé, stejně jako Houbařka a Anežka. Stejně jako u Anežky se mi líbilo, že skutečné příčiny vlastně rozklíčovat nejdou, rekonstrukce je spíš obsese a vše je jen ve slovech postav, které mají na věci různý názor. Rovněž se mi líbí, že Hanišová se dotýká provokativních témat (a že to dnes ještě jde), i když ne vždy to dělá úplně dokonalým stylem, některé motivy jsou trochu přehnaně kýčovité. Ale jestli bude psát dál, může ten styl ještě vypilovat a já se na cokoli dalšího budu těšit.
Paranoidní pijavice
Jana Jirásková
(SPOILER) Zhruba stejné jako Kanička. TJ. ten styl se mi líbí, někdy je to opravdu výstižná zkratka, ale něco trochu přechází v kýč a sentimentalitu, takže anotace, že Jirásková je novodobý underground, mi moc nesedí. Občas jsem se smál nahlas, občas jsem si řekl "to je zajímavý nápad", na rozdíl od Kaničky je ale povídek trochu moc a už se příliš variují. Ta poslední to ale pěkně shrne.
Vzpomínky, co neuletí
Hana Andronikova
Krásná věc, kreslil jsem si rodinné vztahy na papír a je to téměř detektivní práce :D
Anežka
Viktorie Hanišová
(SPOILER) Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi. Téma zpracováno syrově, řekl bych, že na českou společnost i dost odvážně (kvůli tomu asi ta hvězda navíc). Smutná byla především hierarchizovaná společnost, která stále přitvrzuje, a to od nejútlejšího věku. Kontrast snu a reality uchopen dobře, upínání na sen se vrací i v závěru. Julii jsem celkem rozuměl (ač jsem s ní nesympatizoval), ačkoli "stala jsem se vlastní matkou, ač jsem chtěla být jiná než ona" je už trochu literární klišé. Motiv kohouta se zajímavě vrací, až jsem si říkal, jestli to nemá být i nějaká distance od Boučkové (která je v textu zmíněna). Zde: problematické dítě z Agnes vyroste spíše kvůli předsudkům, přísné Julii a - možná - i kvůli těm zážitkům v prenatálním stádiu, které "nejsou dostatečně prozkoumané". Mně ovšem nepřišlo, že by kniha Boučkové vyznívala nějak diametrálně jinak, tak nevím. Houbařka se mi asi líbila o trochu víc. Možná proto, že vyznívala alespoň trochu pozitivně :)
Běsa
Dita Táborská
(SPOILER) Dobré číst po Malince. Možná to funguje i opačně, nevím. Hezky se doplňují bílá místa. Pěkný motiv s jednovaječnými dvojčaty, odbočky mi nevadily. Je dobře, že se dlouho nemlžilo kolem záměny sester, protože vnímavějšího čtenáře to napadne skoro hned. Malka sympatičtější než v předchozí knize. Nevím, jestli ta ukrajinská linka není moc schematická, moc se v tom nevyznám (podobný pocit jsem měl u Žváčka), asi by chtělo porovnat s knihami Hůlové. Stejně jako u Malinky strhávám hvězdu za nezvládnuté a spíš rušivé nadpřirozeno. Zde asi ještě rušivější. Halucinace (ne)věřících nebo kněz ex machina nevadí, vadí bůh, která přilétne do nemocnice, laškuje se smrtí a dvě postavy nezávisle na sobě to vidí, ačkoli byl příběh do té doby líčen realisticky.
Selský baroko
Jiří Hájíček
(SPOILER) Vím, že to nečtu ve správném pořadí. Ale mé konečné hodnocení: Rybí krev z toho teď vychází jako nejslabší, Dešťová hůl se mi pořád moc líbí, ale tohle mě zasáhlo opravdu výrazně. Asi tím depresivním, beznadějným koncem. Navíc to není tak ukecané jako ty další dvě knihy. Naopak oceňuji určitou fragmentárnost, náznaky problémů hlavního hrdiny a repetitivnost těchto problémů v historii a - stejně jako v Dešťové holi - uvěřitelný vhled do profese hlavního hrdiny.
