Marmarek komentáře u knih
Několikrát dokola totéž, přitom Jirásková to umí lépe (Kanička pošmodrchaná). Tomuto stylu ale jako kdyby delší útvary nesvědčily. Sny přesycené, vedlejší postavy příliš jednorázové modely, jejichž řeč šustí papírem (Jesmína, Tlemil, Třešnička,...).
Přišlo mi to i lepší než Zbláznila ses? Kondenzované střípky, zajímavé i jazykově, které jsou údernější, než zmiňovaný román, který opakuje desetkrát totéž dokola a na jazykový experiment rezignoval. Nejlepší povídky: Kéž by nás měl někdo rád, Nic si nevyčítej, Ví, kolik to stojí, Po tom VŠEM, Šťastný a veselý, Vzpomínka na společný zítřky, Utři si nudli.
(SPOILER) Jestli vydáno ve 23 letech, tak asi dobro, ale jinak takové lepší slohovky: zejména místy přílišná doslovnost toho, co by si měl čtenář domyslet (Mámení prvního valčíku, Hic sunt leones). Jeden nápad ještě povídku neudělá (Král..., Alice, Řezbář), často jsou poněkud schématické a plytké, i když je vidět potenciál do budoucna. Pokud autor dál tvoří pohádky, mohlo by mu to jít lépe. Stylizace do různých vypravěčů často nezvládnuta - např. dítě bývá velmi těžké, tady to vyšlo tak nějak napůl, ale např. vypravěčka v Jak daleko je Buenos Aires je zvládnuta lépe. Nejlepší povídky (pro mě): Panství odložených rukavic (i když schematické je taky), Přinesla mě bouřka, Saranče a Jak daleko je Buenos Aires. Nejhorší povídky (od té nejhorší): Zdálo se mu..., Alice, Černej chleba (pointa je jasná skoro hned), Řezbář.
Podle mě ne zcela doceněné. Ano, je to asi hlavně hříčka, ale podprahově se zde opět rozehrávají dost silná témata.
(SPOILER) Výborná záležitost. Hodně by mě zajímalo, jak by to pokračovalo, zejména, co by Erika řekla Simonovi a Prokopovi. Krásné propojování pomocí motivů. Další lokalita v Praze, kterou jsem neznal, ani její historii. Vystiženo vykrádání minulosti oproti nutnosti skutečných vzpomínek. A především žena, které bylo strašně ublíženo, opuštěná, odtržená od svého dítěte. její zoufalství bylo téměř hmatatelné.
Moc pěkná záležitost, která mě příjemně překvapila. Výstižná zkratka. Trochu jsem se bál, že z pohledu psa bude všechno, ale byl to jen velmi výstižný rámec, což bylo velmi funkční.
Ani anotace neprozrazuje nic o tom, že kniha je částečně sci-fi. Nevadilo mi to, jen mě to překvapilo, zatím jsem se sci.fi knihám Petry Hůlové chtěl vyhnout. Kluk na odstřel, ovšem všichni ostatní taky. A vůbec celkové nastavení společnosti. Jak zmiňují jiní, doufám že spojení "v krku mám bulení" už nikdy v životě neuvidím nikde napsané. Spíš jsem tedy nechápal, proč je na obálce komiks z doby normalizace...
Moc je pěkná záležitost o konzervativním jižanském maloměstě okolo druhé světové války. Jestli to Toole napsal v 16 letech, byl frajer.
Super nové překlady - viz Beránek Měsíc. zde měsíčné lůně :) Zajímalo by mě, jak probíhají překlady Velikého lalulá...
Kniha, která mě vtáhla svým stylem. Místy trochu sklouzává do trochu infantilnější podoby, ale naštěstí ne tak často. Klidně by mohla pokračovat dál, příběh je utnut v bodě, který skýtá ještě dost velký potenciál.