Rána přehled
Oksana Vasjakinova
Rána je prozaický debut básnířky Oksany Vasjakinové. Jedná se o dokumentární, autobiografický text, který se odvíjí kolem autorčiny cesty s matčiným popelem z Volgogradské oblasti na rodnou Sibiř. Z Volgogradu do Moskvy, z Moskvy do Novosibirsku a Irkutsku letadlem s přestupy a poté čtrnáct hodin autobusem přes tajgu do malého městečka Usť-Ilimsk, ve kterém jako by všechny cesty končily. Tato dlouhá trasa představuje kostru románu, kolem níž se soustřeďuje vyprávění o smrti, umírání a loučení provázeném nesmyslnou byrokracií. Cesta do rodných míst je zároveň cestou k pochopení vlastní sexuality, ženskosti i způsobu, jak o těchto tématech dnes vypovídat. Autorka se ve svých úvahách obrací k řadě svých předchůdkyň, mimo jiné i ke spisovatelce a vězeňkyni Gulagu Anně Barkovové aj. Románové pasáže se prolínají s esejistickými, přítomnost s minulostí. Svou soustředěností na rodinnou paměť je román blízký próze ruské básnířky a esejistky Mariji Stěpanovové Památce paměti (Pamjati pamjati 2017, česky 2021), míšením intimního světa s úvahami o literatuře a umění prózám britské spisovatelky Olivie Laingové.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rána. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Parádní všeobsažné dílko. Mrazivé závany (nejen) sibiřského - (post)soviet wavu- střídají až mechanicky posvátné popisy úkonů souvisejících s pochováním nebožtíka, nekompromisní verše a esejistické pasáže zrcadlící syrovou upřímnost a schopnost nacházet rozmanité způsoby k reflexi vnitřních pochodů.
Někdy udělím pět hvězdiček, protože čtyři jsou zkrátka málo. Zde hodnotím pěti hvězdičkami, protože systém databáze neumožňuje udělit vyšší hodnocení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rána v seznamech
v Přečtených | 28x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 12x |
v Chystám se číst | 39x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 1x |
Mozaika k sobě různě poskládaných střípků. V rychlém sledu se střídají pasáže popisující autorčinu cestu s popelem své matky na Sibiř, od Volgogradu přes Moskvu, Novosibirsk a Irkutsko až do rodného města Usť-Ilimsk, s pasážemi vyrovnávající se s její smrtí, ale především s hledáním lásky ve vzpomínkách na jejich komplikovaný vztah. To vše je nerušivě doplněno vloženými esejemi o samotné podstatě psaní. Části nejsou nijak výrazně ohraničené, ale vzájemně se prolínají. Zajímavý (a původně asi nezamýšlený) formát se básnířce Oksaně Vasjakinové podařilo navíc obsahově i naplnit. Její opravdu velká otevřenost, kdy před čtenářem nezatajila snad ani sebeniternější pocit, dokonale vyvažuje absenci děje ve smyslu napínavých zápletek atd. Z textu je cítit upřímnost i fakt, že se autorka potřebovala ze svých ponurých nálad vypsat.