Kdo pije potmě víno přehled

22.10.2024

Ostrovy

To k vlastní touze k svému zranění
naruby obracíme noc
pod hvězdným nebem vysvlékáme tmu

A kdyby se i potopila pevnina
naděje naší
a všechno odešlo a trochu také vy

zoufejme jenom málo

Za námi z moře času vynoří se
pro nové trosečníky nové ostrovy
-------
Také jsem si našla tu svou. Sbírka je plná snové, smutné melancholie a také naděje...

02.08.2024

90%

Rosa Coeli, Jan Skácel

Na celém světě není tolik ticha
jako když sněží v Dolních Kounicích
a pobořenou střechou katedrály
snáší se k zemi bílý sníh

Slavík tam zpívá v létě celou noc
a němá luna na cimbálek hrá
stříbrný nástroj který nemá strun
pod volným nebem v troskách kláštera

Ty holé zdi tu stojí po staletí
kde byla dlažba dávno roste pýr
z přadena touhy panna odmotává
a nad hlavou jí létá netopýr

Když odmotala všechnu hebkou přízi
složila ruce v klín a zatajila dech
na nebi zvolna zhasínají hvězdy
a netopýr jí usnul ve vlasech

A co jsou staletí a co je vlastně věčnost
než ve vesmíru opuštěný kout
Ve studni času utopil se okov
na dno té studny nelze dohlédnout
________________________________________________________________________________
Znovu jsem si připomněla Jana Skácela a jeho obdivuhodné básně. Miluju je. Uvádím moji nejoblíbenější z knížky.
Tuto sbírku vřele doporučuji. Každý v ní najde tu svou báseň.