Keltská kletba přehled

10.11.2017

Barbora Hrůzová předkládá čtenáři novelu, která svou jednoduchostí ze všeho nejvíc připomíná starou edici Stopy hrůzy, tedy v případě, že si odmyslíte přívlastek „hrůzy“. Osobně bych preferoval spíš obraty jako „smutného smíchu“ nebo „absurdních zvratů“, či „nulové psychologie postav“, každopádně „hrůzou“ bych se oháněl leda ve vztahu ke kvalitě než obsahu.
Achillovkou příběhu je autorčina primitivní stylistika osekaná na hranu středoškolské slohové práce. Což je možná záměr v rámci cílové skupiny, takže je otázkou, nakolik to vůbec brát jako chybu. Stěžovat si, že Rumcajs není Shakespeare, je cesta do pekel, kde se neposlušným čtenářům čte do nekonečna Jak jsem se mýlil v politice. Nic to však nemění na faktu, že jazyková forma Keltské kletby je prostinká až na půdu, s čímž přímo souvisí fádní obsazení, nudná gradace, kýčovité moralizování a laciná detektivní zápletka. Ovšem těch sto dvacet stran moc času nezabere a ve výsledku jsem se u toho vlastně i pobavil. Tím, jak špatné to bylo.